eskA2látor 4

Součástí novoročního mediálního prostoru a trnem v oku mnohých se stala Klausova amnestie. České amnestie vždy přicházely především ve chvílích zásadních společenských zlomů nebo tehdy, když se radikálně změnil politický systém. Taková byla třeba ta Havlova z roku 1990. Amnestie z května 1946, označující za beztrestné jinak podle zákona protiprávní jednání uskutečněné v době druhé světové války, měla prominout činy, které „směřovaly ke spravedlivé odplatě za činy okupantů a jejich pomahačů“. Podobné zákony se tehdy přijímaly v celé Evropě, kontroverzní však bylo časové vymezení této amnestie. Kryla totiž nejen válku, ale i činy spáchané od poloviny května do konce října 1945. Od krádeží po vraždy a znásilnění. Co to má společného s Klausem? Také jeho amnestie by budila méně rozpaků, kdyby se prezident obtěžoval vyjmout z ní například dlouhotrvající hospodářské kauzy. Takto však, podobně jako amnestie z šestačtyřicátého, jen přispěla k demoralizaci české společnosti.