Za osmihodinovou pracovní dobu

Odborářské protesty v Polsku

Polsko zažilo největší demonstrace od roku 1989. Čtyři dni trvající protesty konané po celém státě vyvrcholily v sobotu 14. září ve Varšavě. Nesouhlas s vládou Donalda Tuska a její novelou zákoníku práce tam přišlo vyjádřit až dvě stě tisíc lidí.

Důvodem nedávných protestů v Polsku jsou změny v zákoníku práce. Polský parlament letos odhlasoval a prezident Bronisław Komorowski podepsal novelu, v níž bylo prodlouženo zúčtovací období pracovní doby ze čtyř na dvanáct měsíců a byla zavedena takzvaná pružná pracovní doba. Novela začala platit v srpnu. Schválené změny sice postihují vykořisťování, jemuž byla vystavena značná část zaměstnanců například ve velkých obchodních centrech, na druhé straně ale umožňují rozšířit tuto praxi na širší skupinu zaměstnanců. Nový zákoník práce totiž v podstatě likviduje osmihodinový pracovní den a dává podnikatelům možnost využívat zaměstnance deset a více hodin denně, aniž by jim přitom zaplatili přesčasy. Navíc se v Polsku rozmohlo uzavírání dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti a stovky tisíc lidí tak jsou nuceny pracovat mimo tradiční pracovní poměr, bez dovolené, zdravotního a sociálního pojištění a také bez výpovědní lhůty, což vede k trvalé nejistotě, protože mohou být kdykoli propuštěni. To vše dohromady tvoří velmi temný obraz polského pracovního trhu, na němž získali znepokojivě velkou převahu podnikatelé.

 

Nevídané spojení

Novela zákoníku práce se tedy stala hlavním důvodem, proč se zástupci největších odborových organizací rozhodli pro bojkot Trojstranné komise pro sociální a ekonomické otázky. Jde o zvláštní orgán, který má sloužit dialogu mezi vládou, podnikateli a zástupci zaměstnanců. Bohužel už delší dobu tento dialog neexistuje a vláda spolu s lobbisty opakovaně zaváděla změny nepříznivé pro zaměstnance, zdůvodňované ovšem „bojem s krizí“. Za této situace vzniklo od změny režimu v roce 1989 nevídané spojenectví tří odborových organizací: Nezávislých samosprávných odborů Solidarita, Všepolské dohody odborových svazů a Fóra odborových svazů. Výsledkem byly „všepolské protestní dny“, které se uskutečnily mezi 11. a 13. zářím ve Varšavě a vyvrcholily „hvězdným pochodem“ v sobotu 14. září. Účastníci požadovali po vládě skutečný dialog se společností a konkrétně pak změnu zákona o referendu (parlament nyní může ignorovat 2,5 milionu podpisů pod návrhem důchodové reformy), zrušení novely zákoníku práce, omezení užívání dohod mimo pracovní poměr nebo udržení úrovně veřejných služeb, jakými jsou vzdělání nebo zdravotnictví. Byly rovněž vzneseny požadavky na rozšíření práva na stávku pro skupiny obyvatel, kteří tuto možnost zatím nemají (například zaměstnanci jeslí nebo řidiči městské hromadné dopravy).

Na výzvu odborů přišlo na sobotní demonstraci svolanou pod heslem „Dost bylo pohrdání společností“ sto nebo podle jiných odhadů až dvě stě tisíc lidí. Základ tvořili aktivisté a sympatizanti největších odborových organizací, dále se zúčastnily různé levicové skupiny, anarchisté, zástupci umělců, svazy nájemníků tvořící součást antikapitalistického bloku organizovaného anarchosyndikalistickým Všepolským odborovým svazem „Zaměstnanecká iniciativa“ a také pravicové kluby deníku Gazeta Polska. Velkým úspěchem bylo i to, že demonstraci neorganizovala žádná z hlavních politických stran. Můžeme se tak domnívat, že v onom různorodém davu dozrálo zjištění, že jen masové hnutí zdola – a ne koalice s tou nebo onou stranou – může vést v Polsku ke skutečné změně. Jaká to bude změna, lze nyní ovšem těžko odhadnout.

 

Levice má šanci

Samozřejmě nelze zapomínat na to, že část lidí, kteří se demonstrace zúčastnili, přišla jen proto, aby vykřičela svoji více či méně racionální zlost na vládu Donalda Tuska. Jedním z důvodů nespokojenosti je údajná proruská orientace vlády, trvající prý od letecké katastrofy ve Smolensku v roce 2010 a smrti prezidenta Lecha Kaczyńského. Podle opozice soustředěné kolem pravicové strany Právo a spravedlnost a klubů deníku Gazeta Polska to nebyla nehoda, ale atentát. Demonstrovali tedy i lidé, kterým o změny zákoníku práce rozhodně nešlo. Někteří křičeli: „Pryč s komoušema!“ Nejspíše se domnívají, že Polsku vládne krajní levice. Pokud ovšem pomineme tyto zvláštní názorové ostrůvky, panovala na demonstraci neobvyklá solidarita lidí se skutečným zájmem o situaci v zemi – o osud spolupracovníků, sousedů, rodiny či dětí.

Sobotní demonstrace byla určitým přelomem, ačkoli si to možná ještě neuvědomujeme. Je příliš brzy na to, aby se mluvilo o důsledcích, a bezprostřední vliv, viditelný na první pohled, akce bohužel neměla. Jisté však je, že levice má šanci se do dění seriózně zapojit.

Autor je redaktor polského časopisu Krytyka Polityczna.

 

Z polštiny přeložila Lucie Zakopalová.