Předvolební kampaň vyvrcholila, což se mimo jiné projevilo snahou vybočit z programové šedi, udělat něco nečekaného, co s politikou vlastně ani nemusí souviset, ale nějaké hlasy to přinést může.
Estetizace zašpiněné politiky souvisí především s omlazovací kúrou nevábných tváří stran i politiků, takže nepřekvapí, že inspirace se hledá především u mladých. Koneckonců o jejich hlasy jde. A mládež, to jsou dneska převážně nejrůznější subkultury, které sice stojí jaksi z podstaty věci mimo parlamentní politiku, ale tím spíše jsou lákadlem pro předvolební marketing. Štáby PR expertů tak narazily na pole neorané, které je třeba nejdříve obsadit, pak osázet a nakonec sklidit třeba hlasy prvovoličů.
Ondřej Liška, předseda Strany zelených, tedy rapuje ve svém klipu „Barva tvýho hlasu“ do beatu od člena legendární pražské formace PSH Mikea Trafika a vypadá u toho, jako kdyby požil taneční drogu extázi. Kolem se míhají rozesmátí mladí lidé, mnozí alternativního vzezření. Je docela dobře možné, že za alternativu ke zkažené politice nakonec část mládeže zvolí Stranu zelených, která svého času jako součást Topolánkovy konzervativní vlády pro studenty uchystala pod Liškovým vedením nechvalně proslulou Bílou knihu, obsahující návrh na placení vysokoškolského studia. O tom ovšem zmínka v písni nepadne, zato se dozvíme, že „hlas dáváš Zelenejm, za něž mluví činy“.
Matadorem v získávání mladých voličů a kanalizaci alternativců všeho druhu je TOP 09, nebo přesněji Karel Schwarzenberg. V době prezidentské kampaně se ukázalo, že mu subkulturní maska navzdory věku skvěle padne – punkovým idolem mladých tedy může být usínající děda zastávající pravicovou politiku, jež kdysi oslovila jejich rodiče. Snad proto kdosi z jeho volebního týmu vymyslel, že hrátky s punkem je třeba obohatit o aureolu subkultury, která zatím stála programově mimo, ale okupace veřejného prostoru je jí z podstaty vlastní. A to nejen v době předvolebních kampaní. Jedná se totiž o subkulturu graffiti writerů a streetartistů, kteří nepotřebují billboardy, stačí jim zeď a netřeba jim povolení k tvorbě. V pražském Karlíně na zakázku vznikla obří malba knížete a odehrála se akce pod názvem „Streetart s Karlem“, na níž nechyběl ani tematický rap: „Už je tady pan Kníže, je blíže.“ Osobně přítomen byl i Karel a vládla pohodová nálada. Dílo angažovaného streetartu je výtvorem writera vystupujícího pod nickem Phoe. Ten se netají tím, že na zakázku vytvoří v podstatě cokoli. Je přece součástí firmy Spectaculart. Nomen omen, chtělo by se napsat, neboť to, co vidíme, je především iluzorní, předstírané, a tudíž nepravdivé divadlo. Bylo by jistě zajímavé vědět, jak to dotyční writeři s výběrem jména vlastně mysleli, především je ale třeba pochválit je za to, že se ke svým zakázkám hrdě hlásí. Nic nepřebývá, nic nechybí, snad jen to slovo „cool“ v názvu, jež si ale lze při troše dobré vůle lehce domyslet.
Dalo se čekat, že Karel z karlínské zdi vzbudí emocionální debatu uvnitř subkultury, která je na ulici doma. To se vzápětí také stalo. Spory o ideovou čistotu a o to, jak se jednotliví příslušníci subkultury zaprodávají, jsou na scénách, jež si říkají „alternativní“, ohraným evergreenem. Pravda je, že tyto bojůvky v mnohém působí už jen únavně a nic moc nového se z nich člověk nedozví. Jeden zpravidla mluví o „prostituci“ a druhý zas o „závisti“ těch, kteří se údajně prodat neumějí. I zmíněný Phoe se pro jistotu hned nechal slyšet, že pokud se najde writer, jenž dospěje k závěru, že mu dívku v podobě subkultury právě „ojel“ jistý předseda konzervativní strany, a rozhodne se dílo „přejet“ barvou, bude se vyšetřovat, o koho jde. Zeď s portrétem velikána je nedotknutelná.
Nicméně se stalo a agent Karel po pár dnech zezelenal. Lze se právem domnívat, že šlo o zcela nepolitický zásah writerů, kteří chtěli původního tvůrce upozornit, že ke graffiti vždy patřilo i vzájemné nevybíravé přetírání a přemalovávání výtvorů. Že tady maloval přes čáru spíše on. O to víc překvapuje udivená reakce hvězdy pražské graffiti scény, která by snad lépe než kdokoli jiný měla znát prostředí, jež ji formovalo. Není asi namístě divit se tomu, že se najde někdo, kdo bez uzardění zužitkuje původně subkulturní potenciál ve volebním klání. Stejně tak se ale nelze divit, že někdo jiný po svém zareaguje. Ostatně nic nebrání tomu, aby dotčený svůj předvolební výtvor uvedl do původního stavu. Snad jen skutečnost, že by od TOP 09 musel vyfasovat nějakou tu korunu na barvy navíc… A to prý není vůbec jasné, volby se blíží. Chodit někam malovat jen z přesvědčení se už spektakulárnímu umělci nechce a nelze mu to ani vyčítat. Neměl by ale zapomínat, že jeho domovskou scénu tvoří ve většině stále ještě ti, kteří budou sprejovat i zadarmo, a to i na podklad vytvořený na zakázku.
Příběh jedné karlínské zdi ale ukazuje, že využívání subkultur nemusí nutně patřit jen do ranku komercializace, ale má co do činění už i s politikou. Lze se domnívat, že to bude stále častější jev. V podstatě sledujeme dvojí pohyb: politika se spojením se subkulturami omlazuje a prodaná subkultura při té příležitosti získává stařecké rysy. Jedni opožděně mládnou, druzí zase předčasně stárnou. I proto je dobré se ptát, jestli podivná hra na krásu nepřesáhla určité meze.