Co odhalily protesty iniciativy Za Karlovku bez sexismu? Především nepochopení, že hlavním impulsem protestujících bylo zneužívání dobrého jména Univerzity Karlovy ze strany organizátorů komerční akce Miss UK. Dále se ukázalo, že být feministkou či feministou je pro českou společnost pořád silná káva. Mezi lidmi existují hluboce zakořeněné představy, že o našich životech rozhodujeme nezávisle na vůli ostatních a na společnosti, v níž žijeme. Jinými slovy: žena kráčející na pódiu ve spodním prádle a přijímající hodnocení poroty stran svých vyvinutých či nevyvinutých pohlavních znaků tak činí zcela a pouze ze svého svobodného rozhodnutí. Studentky Univerzity Karlovy by zkrátka měly být štíhlé, dlouhovlasé, dlouhonohé a toužit po bohatém společenském životě. A je v zájmu „nás všech“, aby se veřejně utkávaly v boji o nejpůvabnější tělo a obličej, neboť jejich krása časem odkvete a ony pak nebudou k ničemu. Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumus.
D. Brutová
„Bratři Mašínové – hrdinové, tričko pánské. Velikost: S, M, L, 2XL, 3XL, dostupnost: 1–3 dny, číslo produktu: 007, výrobce: Mašíni. Komunisté se nebojí ničeho. Ničeho kromě bratrů Mašínových. Tímto zakládáme čtvrtý odboj a spouštíme první akci, Akci INFARKT, jejímž cílem je eliminovat množství komunistů v České republice na minimum formou krutého šoku myokardu. Jak na to? Zcela jednoduše: nošením trička BRATŘI MAŠÍNOVÉ – HRDINOVÉ na veřejných místech, případně na komunistických mítincích, způsobíte osobám provinilým a zodpovědným infarkt tím, že veřejně ukážete svůj obdiv největším bijcům komunistů v dějinách našeho státu. Toto tričko je obzvlášť vhodné pro lidi, kterým komunisté popravili jejich blízké, případně je poslali do komunistických koncentračních táborů, zabavili jim majetek, ukradli jejich rodinné podniky, hospodářství atd. Motiv potisku schválen dne 21. 12. 2011 národním hrdinou, panem Josefem Mašínem, formou mailové komunikace.“ Další podrobnosti na stránce orlikdistro.cz. Tohle triko opravdu nahání hrůzu, zvlášť ve větších velikostech. Myslím, že si jedno koupím. Z odboje i mašínovských historek je mi špatně, ale tím spíš: prostě pro radost. Zase si jednou vyjít mezi lidi, navštívit pár veřejných míst, případně komunistických mítinků, a tu a tam způsobit šok myokardu.
B. Shake jr.
Mladá fronta DNES přinesla 27. listopadu obsáhlý článek s názvem Komunisté na Vysočině si zakázali sledování Gottwalda v Českém století, a veze se tak na jednom z nejdiskutovanějších témat posledních dní. Komunisté z Vysočiny na otázku, co říkají na poslední dva díly seriálu, odpovídají, že jej nesledují a že dávají přednost pořadům o vaření. Přihlouplé odpovědi ale novinářům nestačí, a ti se proto snaží za pomoci expertů celý problém analyzovat. „Nezávislý jihlavský sociolog“ Daniel Hanzl vyvodil, že upřednostňování takových pořadů jasně dokládá, že komunisté nejsou vyrovnaní s minulostí a obávají se diskuse o nemorálnosti komunistického režimu. A je to! Tímto jsou hlasy tvrdící, že studenti humanitních či sociálních oborů se na trhu práce neuchytí, definitivně usvědčeny z omylu.
J. Gruber
Mezi událostmi posledních dní poněkud zapadla mezinárodní konference o změnách klimatu, která se v půlce listopadu konala ve Varšavě. Možná je to i tím, že se zúčastněné strany, jak už se stalo tradicí, nebyly schopné na ničem zásadním dohodnout. Státy ohrožené vzrůstající hladinou moří a extrémními jevy počasí (naposledy Filipíny) si tak budou muset počkat minimálně do dalšího summitu. Jistá naděje zde však pořád existuje. V ulicích Varšavy se totiž souběžně konal společný protest několika ekologických a politických organizací z celé Evropy s cílem přimět jednající účastníky konference k účinným opatřením v boji s klimatickými změnami. Vzkaz demonstrujících na společném závěrečném meetingu byl jasný – pokud není možné dosáhnout změny k bezuhlíkaté ekonomice ve stávajícím ekonomickopolitickém systému, nezbývá nám než ho nahradit systémem jiným.
O. Hudec
U příležitosti pražského koncertu Nicka Cavea uspořádaly české deníkové servery nelítostný zápas o to, kdo dokáže nahromadit více dokola omílaných klišé. Články jako by generoval jeden žurnalistický stroj: kazatel Nick Cave, který zraje jako víno, pro Prahu zosnoval ďábelský plán a zhypnotizoval publikum zvířeckostí i něhou… Snad jediný, kdo si zachoval smysl pro realitu, byl Pavel Klusák, který ve své upoutávce oprávněně kritizoval vysokou cenu vstupenek. Přesto se dopustil zkreslení, když napsal, že takhle se z koncertů „stávají ostrovy vydělené society, nebuduje se tak scéna s výhledem do budoucna“. Nikoli proto, že by neměl pravdu, ale proto, že tím naznačil, že by se tímto způsobem nějaká scéna budovat mohla. Nick Cave pořád točí desky, které stojí za to poslouchat, ale ti, jimž jde o opravdové hudební zážitky, se s ním nespolčují prostřednictvím koncertů, nýbrž zcela jinými kanály. Spojenectví vznikají v potemnělých přízemních bytech, při cestách autem, na večírcích, v nonstopech s jukeboxem, ostatně stejně jako v případě kohokoli, kdo se stal součástí mainstreamu, aniž by jeho hudba ztratila na podnětnosti. A pokud jde o koncert, nejpůsobivější byl moment, kdy Cave zazpíval píseň, kterou v roce 1996 pod názvem West Country Girl ukradl od úst Pavlu Bobkovi, ve verzi blížící se nikdy nerealizovanému originálu. A to je vzpomínka, která dokáže vroucně obemknout prázdno, jež po koncertech tohoto typu zůstává.
k!amm