Kde jsou hranice mezi problematickým a nepřijatelným politickým angažmá a odbornou aktivitou? Prorektorka benátské univerzity Silvia Burini vyznamenala ruského ministra kultury čestným titulem a tímto gestem vyprovokovala v akademické obci vlnu odporu vůči současné ruské politice.
V tomto období se v českých médiích italské město Benátky skloňuje nanejvýš v souvislosti s právě zahájeným 14. ročníkem mezinárodního bienále architektury (7. 6. – 23. 11. 2014). Oproti tomu je už po mnoho měsíců ostražitě sledována rozpínavost Ruska v souvislosti s dramatickými událostmi na Krymu. Tyto dva zdánlivě naprosto neslučitelné světy se však v průběhu května střetly na benátské akademické půdě ve vyhroceném konfliktu, v němž se zřejmě projevila skrytá velmocenská expanze. Tento konflikt se stal tématem všech důležitých italských novin a mohl by přinést řadu podnětů i českému čtenáři.
Nevědomá politika
Vlivný italský týdeník L’Espresso počátkem roku jako první otevřeně poukázal na rizika spojená s rozprodejem historických budov slavné benátské Univerzity Ca’ Foscari a naznačil, že by za tím mohly stát ruské investice. Jistě ne náhodou se autor v tomto článku zmiňuje i o velké koncentraci výstav ruského umění a dalších akcí propagujících ruskou kulturu, jež byly ve městě uspořádány během posledních několika málo let. A skutečně, prorektorce Silvii Burini, jedné z nejvýraznějších italských odbornic na výtvarné umění a sémiotiku v Rusku, se při univerzitě v Benátkách podařilo nejen vybudovat Centrum pro studium ruského umění (Centro Studi sulle Arti della Russia), jež bylo založeno v roce 2011 ve spolupráci s ruskými ministerstvy kultury a zahraničních věcí, ale také dokázala v posledních letech zorganizovat i celou řadu zajímavých výstav, včetně několika prezentací neoficiálního ruského umění. Kvalita akcí však v konfrontaci s událostmi posledních týdnů může vést k zamyšlení, kde vlastně jsou hranice mezi nezávislou vědou a nevědomou propagandou.
Není divu, že když se v Benátkách rozšířila zpráva o udělení čestného univerzitního titulu současnému ministru kultury Ruské federace Vladimiru Medinskému, vzbudila bouřlivé reakce. Bylo poukazováno nejen na jeho kontroverzní politické názory, ale i na podezření z plagiátorství v jeho vlastních historických pracích. Místního kontextu se koneckonců úzce dotýká i ministrovo nedávné nečekané odvolání dlouholetého kurátora ruského pavilonu na Benátském bienále architektury Grigorije Revzina. Důvodem k jeho odvolání však nebyla odbornost, neboť za jeho působení byl ruský pavilon dokonce oceněn Zlatým lvem, ale opakovaná kritika současné ruské politiky na Krymu.
Protestující profesoři
První petici proti udělení titulu ruskému ministru podepsala asi stovka benátských pedagogů a studentů univerzity, což zapříčinilo, že ministrova návštěva byla „pro zaneprázdněnost“ zrušena. Prorektorka však hbitě odletěla i s diplomem do Moskvy, kde ho ministru slavnostně předala v jeho pracovně. Zároveň se v rozhovoru pro ruský list Izvestija zmínila o menší skupině věčně nespokojených a protestujících profesorů. Tehdy ani ona, ale ani ministr kultury nemohli tušit, jak silnou odezvu bude ve skutečnosti mít toto okázalé politické gesto v řadách akademické obce a studentstva. Kromě dvou tisíců signatářů petice vyjádřili své zklamání nad tímto aktem také někteří z významných ruských intelektuálů, a tak se zřejmě zamýšlený propagandistický čin poměrně rychle zvrhl ve stoupající vlnu kritiky vůči současné ruské politice.
Hlasy žádající odebrání titulu nebyly sice zatím v akademickém senátu prosazeny, nicméně tuto kauzu bude zkoumat nezávislá komise. Způsobily však okamžitou demisi prorektorky a její znemožnění jak na společenské, tak na vědecké úrovni. Rektor Carlo Carraro její demisi přijal s politováním, tak jako se velmi kriticky vyjádřil o již zmiňované zprávě publikované v týdeníku L’Espresso. Přesto časová shoda těchto několika událostí nahrává dojmu, že se nad benátskou lagunou vznáší stín propagandy. Není pochyb o tom, že bude těžké se jej zbavit.
Autorka je teoretička umění.