Nanfang čoumo otiskl 14. dubna článek profesora Sečuanské univerzity Wang Tungťie, nazvaný Číst více Marxe. „Německý sinolog Schneider hostoval u nás ve škole a po přednášce mi řekl, že znalosti historického materialismu jsou u našich studentů mizerné,“ zahajuje svou úvahu o nutnosti návratu ke kořenům profesor Wang a dodává, že nejprve byl překvapen, co to slyší. V Číně se totiž marxistické texty dostávají do učebnic politické výchovy nejpozději na středních školách, na univerzitách se čtou stále na všech stupních studia a stejně tak jsou jejich znalosti testovány. Pak ale se studenty shodou okolností narazil na „jednotu historie a logiky“ a dozvěděl se, že studenti nejenže tomuto sousloví nerozumějí, ale navíc ho ani v životě neslyšeli. A tehdy dal Wang německému sinologovi za pravdu. „Nejde o to, že bych žehral na úpadek morálky nebo považoval zrovna tuhle dílčí znalost za základní kámen všeho vědění. Klíčová otázka zní: Jak je možné, že po takových letech nasávání marxistické filosofie někdo může neznat tyto věci? Nemohl jsem si pomoci a zeptal jsem se studentů, co vlastně v těch jejich učebnicích politiky je.“ Dostalo se mu odpovědi, že místo socialistické politické ekonomie se učí systém socialismu s čínskými rysy, který obsahuje hlavně Mao Cetungovo a Teng Xiaopchingovo myšlení. „Jistě, kurikulum není nafukovací, ale přece jen si myslím, že studium těchto myslitelů by nemělo úplně vytlačit klasická díla marxismu,“ píše Wang.
Na nepěknou skutečnost poukazuje článek internetového vydání Pekingského deníku z 11. dubna. Informuje o nestandardních způsobech úmrtí některých čínských úředníků, k nimž došlo od počátku roku 2013. Z počtu padesáti čtyř nepřirozeně zemřelých úředních osob ze všech úrovní státní správy připadají dvě pětiny (čtyřiadvacet případů) na sebevraždy: „Osm z nich volilo skok z okna, další potom požití pesticidů, oběšení, sebeupálení a tak dále.“ Příčinou sebevražd prý byly deprese nebo jiné psychické nemoci. „Pozoruhodné je ale to, že druhou nejčastější příčinou smrti úředníků je alkohol,“ píše se dále v článku. V textu se dozvídáme, za jakých okolností k nešťastným událostem došlo. Většinou se prý jednalo o smrt související se selháním srdce po požití velkého množství alkoholu. „10. července 2013 jistý obchodník z provincie Anchuej ‚hostil‘ několik úředníků z úřadu pro půdu a zdroje. Jak večer postupoval, hosté ve čtyřech vypili čtyři láhve kořalky. Po večeři vezl pan Jen Jing jednoho z úředníků, Wang Moua, domů, omylem však zajel rovnou k sobě a Wanga zapomněl v autě v garážích – v půl páté odpoledne téhož dne ho našli mrtvého. Příčinou úmrtí byla dehydratace a selhání srdce způsobené přehřátím.“ V posledním odstavci článku se pak píše o úředníkovi, který byl odsouzen k trestu smrti za znásilnění a pedofilii.
Tématem možná ještě více zneklidňujícím je stav budov postavených v osmdesátých a devadesátých letech, kterého si všímá text na webu agentury Nová Čína u příležitosti výzkumu stavu budov starších dvaceti let, jejž zahájilo několik čínských provincií. V souvislosti s tím si autor shrnujícího článku z 12. dubna klade tři zásadní otázky: Jak řádně identifikovat nebezpečné budovy (tj. budovy reálně hrozící zřícením)? V případě, že takové budovy identifikujeme – jak postupovat dál? Co dělat, pokud původce dezolátního stavu zmizel nebo „se vypařil“? Identifikace starších nebezpečných budov začíná tam, kde se zdi naklánějí, mění kvůli prasklinám tvar, kde „bez varování odpadají velké plochy omítky“ nebo kde zničehonic nejdou zavírat či otevírat okna a dveře. Nejdůležitějšími faktory, které je třeba brát v úvahu, jsou terén, na němž stavby stojí, a základní konstrukce stavby. Pokud už obyvatelé dojdou k závěru, že jejich dům je nebezpečný, „musí nalézt subjekt, který je za tento stav odpovědný“. Výčet možností následující po tomto doporučení jasně odhaluje beznadějnost takového počínání: přes developera či prodejce realit se možná dostaneme až k majiteli, který neoprávněnými přestavbami mohl narušit statiku domu.
Obrazovou perličku přinesla Nová Čína dne 13. dubna: šest japonských studentů v Pekingu založilo Čínskojaponský přátelský objímací spolek. Při akci, kterou Japonci podnikli v jednom z pekingských parků, kam jezdí turisté z ostatních částí Číny, za necelou hodinu objali více než sto Číňanů. Doufají, že se jim touto cestou podaří změnit vztahy obou národů. Několik dní předtím studenti uspořádali akci Objetí zdarma na pekingské třídě Wangfuťing. „Starší Číňanka brblá: ‚Ostrovy Tiaojü jsou čínské…‘ – ale pak se přece jen se smíchem vrhne do náruče sličné japonské studentky a nechá se slyšet, že Japonci a Číňané sice mají nějaké politické problémy, přesto by však mezi nimi měly panovat dobré vztahy.“