Pan ministr kultury o sobě s oblibou prohlašuje: „I když se jmenuji Daniel, necítím se býti prorokem.“ Hladivě sebezpytující bonmot premiéroval (nakolik se internetem podařilo dohledat) před dvěma lety v rozhlasovém rozhovoru vedeném Veronikou Sedláčkovou, loni opepřil interview pro novinový Deník, v únoru letošního roku se jím podle stenoprotokolu 25. schůze potěšili poslanci a naposledy si této nekašírované moudrosti mohli užít diváci předávání cen Magnesia Litera. Škoda, že pan ministr s touto svou limitou ve vlastním rozhodování trochu nezápolí: například aktuální situace v Národní knihovně a čachry s jejím ředitelováním by trochu té uměřené koncepčnosti vlastních kroků zasluhovaly.
Máli státem zřizovaná knihovní instituce v průběhu dvou měsíců už třetího ředitele, nabízejí se mnohé otázky. Nechme teď stranou skutkovou podstatu osobních důvodů Tomáše Böhma, jenž odstoupil počátkem března; nejsem investigativec a každý si ostatně může vyzkoušet, že na takto rozkývané židli se prostě dlouhá léta balancovat nedá. Ministr Herman poté okamžitě pověřil vedením svého náměstka Miroslava Rovenského, který knihovním věnem dostal i příslib relativní dlouhověkosti mandátu: „Rozhodl jsem se nastalou situaci vyřešit krizovým řízením právě v souvislosti s probíhající revitalizací Klementina a nevypisovat zatím výběrové řízení,“ uvedl Herman 5. března tohoto roku.
O šest týdnů později je vše jinak. Pověřený Rovenský náhle odstupuje. Jak sám prohlašuje: „Důvodem rezignace je ztráta podpory a důvěry ze strany zřizovatele.“ Copak o to, ztrátu důvěry a podpory si představit lze, „ústrkovaný“ Herman by mohl vyprávět, zajímavější je ale dovětek, který byl připojen ke jmenování dalšího správce, památkáře Petra Kroupy: „MK ČR vypíše na pozici generálního ředitele NK ČR výběrové řízení,“ uvedlo 24. dubna tiskové oddělení ministerstva kultury. Kroupa sám je pak představen jako respektovaný odborník, který „má zkušenosti s řízením řady investičních akcí MK ČR“.
A o to zřejmě jde. Čím to, že nejprve nové výběrové řízení nebylo zapotřebí, a za šest týdnů pan ministr náhle obrátil? Národní knihovna se svou revitalizací budovy Klementina (čtenáři vědí, že toto oživení pro ně již několik let znamená především výkop na nádvoří, sbíječky za okny a aktuálně elegantní papundeklové zúžení vchodové chodby) utrácí v současné době na resort kultury až překvapivě veliké peníze. Bylo by zřejmě bláhové myslet si, že se hraje o cokoli jiného. Náhlé ministrovo obrácení by mělo vzbuzovat velké otazníky. Současný plán vypsat výběrové řízení působí smysluplně, s jakými záměry byl ale před dvěma měsíci instalován Rovenský?
Problematika vedení Národní knihovny se zjevně zjednodušuje na manažerské řízení soustavného a stabilního odplývání státních peněz. Není to nic nového, podstata knihovní činnosti nestála zrovna v centru pozornosti ani u několika předchozích ředitelů. Potřeby čtenářů a odborné veřejnosti zřejmě vedení knihovny a příslušný lid ministerský netrápí: pokud by totiž někoho zajímaly, možná by se zjistilo, že spíše než v původním plánu revitalizace plánované knihkupectví by badatelé a návštěvníci v prostorách Klementina uvítali více funkčních zásuvek ve všeobecné studovně, použitelnou wifi síť, srozumitelnou akviziční strategii u zahraničních publikací (o navýšení prostředků na nákupy ani nemluvě) či například znovuzvážení zvykově provozované několikatýdenní uzávěrky během léta. To by ale některého z ředitelů musela na Národní knihovně zajímat její primární funkce. Na svých domovských internetových stránkách se instituce definuje jako „knihovna s univerzálním knihovním fondem, doplněným specializovanými fondy, která trvale uchovává konzervační a historický fond. Zajišťuje rovný přístup všem k veřejným knihovnickým a informačním službám a k dalším službám, jež poskytuje. NK ČR je centrem systému knihoven, vykonává koordinační, odborné, informační, vzdělávací, analytické, výzkumné, standardizační, metodické a poradenské činnosti.“ Kdo by se na to ale dokázal soustředit, když všude kolem chřestí, vrtají a sbíjejí investiční miliony?
Autor je bohemista.