Bod zlomu

Ekonomka Ilona Švihlíková v knize Přelom s podtitulem Od velké recese k velké transformaci reflektuje především historický vývoj světové ekonomiky zhruba od sedmdesátých let do současnosti, tedy neoliberální éru. Práce je v nejlepším slova smyslu ukázkou politické ekonomie, která se snaží porozumět světu skrze příběh.

Konec smíru kapitálu a práce

Nemohu si hned v úvodu odpustit poznámku o tom, jak příznačně se přístup Švihlíkové liší od děl liberálních ekonomů typu Friedricha Hayeka. Zatímco kniha české autorky je někdy až přetížena množstvím faktů, z nichž pak skrze interpretaci poznáváme vývojové tendence světové ekonomiky, ve spisech liberální orientace je empirických údajů poskrovnu. Univerzálně platný ekonomický model, jenž má být „nejlepší vždy a všude“, fakta nepotřebuje. Pokud je některá ekonomika úspěšná, je to díky liberalizaci, pokud je neúspěšná, je důvodem nedostatek liberalizace. Jak upozorňuje i Švihlíková, mnohdy je jedna a táž ekonomika prezentována jednou jako pozitivní příklad liberalizace a jindy, o pár měsíců později, se stane odstrašujícím příkladem toho, k čemu vedou státní regulace. Stačí, aby v mezidobí vypukla hospodářská krize.

Při čtení knihy si čtenář uvědomí, do jaké míry jsou současné dějiny utvářeny ekonomickými silami. Mnohdy jde o neosobní vývojové trendy, které sice na jedné straně souvisí s dílčími rozhodnutími mnoha jedinců, na straně druhé se ale vnucuje otázka, je­li zde člověk skutečným aktérem historického procesu. Těm, kteří autorku znají, asi není potřeba její pohled na neoliberální kapitalismus blíže představovat. Ačkoliv se ekonomický a mediální mainstream dosud zdráhá pojmenovat věci pravými jmény, je celkem zřejmé, co se děje: poválečný smír mezi kapitálem a prací v západních zemích skončil, kapitál zvyšuje své zisky, zatímco reálné mzdy pracujících klesají nebo stagnují a nezaměstnanost roste. Nejde přitom o záležitost jedné ekonomické krize, je to dlouhodobý trend.

Základním poselstvím knihy je tvrzení, že se nacházíme v bodě zlomu – v okamžiku, kdy se vyspělý svět musí od základů změnit a my ještě nevíme, kterým směrem se vydá. V druhé půli knihy proto autorka nabízí možné scénáře dalšího vývoje – jak negativní, tak pozitivní. Některé z nich jsou dosti znepokojivé. Je například otázkou, jestli se kapitalismus dokáže restartovat bez velkého válečného konfliktu. Po celém světě nicméně vznikají ostrůvky pozitivní deviace, které dávají tušit, že systém, v němž ekonomika slouží lidem, a nikoliv lidé ekonomice, je možný.

Nároky peněz

Ačkoli s autorčinými názory v mnohém souhlasím, mám i výhrady. Nesdílím například její názor na poměr financí a reálné ekonomiky, respektive nedomnívám se, že by dnešní krize měla své prvotní příčiny v reálné ekonomice. Švihlíková považuje za jeden ze symptomů krize financializaci ekonomiky. Ta se projevuje tím, že na finančních trzích jsou generovány virtuální zisky, zatímco reálná ekonomika stagnuje a stává se hříčkou ve víru finančních bublin. Před tímto stavem varoval již John Maynard Keynes na základě zkušeností z třicátých let. Podle mého mínění však nadvláda financí nad ekonomikou nepřichází až v pozdní fázi předkrizového vývoje, pouze se v této době stává viditelnou.

Pokud hospodářství rychle roste (v po­­válečné Evropě k tomu byl pádný důvod), pak je vše v pořádku, neboť finance nacházejí ziskovost v reálné ekonomice. Když se růst zpomalí, dělají finance totéž co předtím, jenže nyní to vede ke vzniku bublin. Symptomatické je, že v dlouhodobě stagnujících ekonomikách (příkladem je dnes třeba Japonsko) roste dluh do enormních výšin. Finance požadují svůj zisk (primárně úrok) a hrozí, že ekonomiku, která nebude růst podle jejich „všežravých“ nároků, kdykoliv zničí. V této souvislosti je třeba ocenit, že Švihlíková nově zmiňuje kritiku finančního systému a hnutí alternativních lokálních měn, které se snaží stávající nedostatky peněžního systému korigovat.

Poněkud problematická je bohužel rovina stylistická. Kniha v některých kapitolách působí uspěchaným dojmem. Množství předložených informací samozřejmě prozrazuje autorčinu obrovskou erudici, také ovšem klade velké nároky na čtenáře. Je sice obdivuhodné, jak komplexně dokázala Švihlíková uchopit problém současné krize kapitalismu, obávám se ale, že v dané podobě kniha poslouží především k „přesvědčování přesvědčených“. Těžko se v ní bude orien­tovat ten, kdo obdobné názory nezastává nebo s nimi není aspoň obeznámen. Vstřícnější a pečlivější argumentace by zkrátka textu prospěla. Přes tuto dílčí vadu na kráse jde ale o práci velmi cennou. Nabízí totiž řadu podnětů k přemýšlení o současném stavu západní civilizace. Vnímavý čtenář si odnese z knihy přesvědčení, že současný západní kapitalismus nemůže dále pokračovat dosavadní cestou. Přitom slovo „nemůže“ zde opravdu vyjadřuje čistě fyzickou nemožnost, a ne jen morální stanovisko. Budoucnost však zůstává otevřenou otázkou.

Autor je historik.