Hlavní postava Bernhardova románu Vyhlazení, intelektuál žijící v Římě a univerzální dědic velkého panství v Horním Rakousku, kráčí v pohřebním průvodu v rodném Wolfseggu za rakví svých rodičů a svého bratra a seznává, že jeho čelo sestává především z bývalých nacistů, jak píše, gaulajtrů, národněsocialistických veličin, kameradschaftsbundu, národněsocialistických válečných veteránů vyznamenaných Řádem krve, bývalých SS obersturmbannführerů, a katolického kléru, prolhaných pastýřů duše s těmito národněsocialistickými veličinami spřažených, vesměs starých přátel jeho národněsocialistických rodičů, kteří mnohé z nich ukrývali před spravedlivým trestem poválečných soudů v takzvané Dětské vile v zámeckém areálu. Dále pozoruje tyto veličiny a tento klér v kostele a poslouchá jejich projevy nad otevřeným hrobem. Druhého dne, bez ohledu na to, že tím vydědí své dvě dosud žijící sestry, daruje veškerý obrovský majetek Židovské náboženské obci ve Vídni.
Od té doby, co se ukázalo, že v naší ubohé zemi není většinová vůle přijmout několik tisícovek zoufalých lidí utíkajících před smrtí, mám pocit, že kráčím v nekonečně ubohém pohřebním průvodu spolu s množinou přejídajících se antropomorfních polobytostí, tvořících takzvaný český a moravský národ, za rakví toho, co bych rád označil beze všech skrupulí jako oprávněnost k existenci. Je to tak docela jednoduše proto, že jsme se obrátili zády k těm, kterým je právo k materiální a společenské existenci upíráno.
Od té doby, co se ukázalo, že se tento národ děsí každého čerta namalovaného na venkovní zeď, namísto aby se děsil doma přítomné a živé nenávisti, násilí, xenofobie, fanatismu a lhostejnosti, od té doby, co je trapně zřejmé, že strach, který prožívá, je pouhá zrcadlová zkušenost, od té doby, zkrátka, co se ukázalo, že Ďábel už je v domě a je v něm přehlížen a tolerován, toužím se stát a být univerzálním dědicem veškerého majetku jeho příslušníků a tato touha se stupňuje zvlášť při pohledu na čelo průvodu. Jdou v něm, jak to vypadá, také samí dědicové, ale duchovní dědicové nacistů, gaulajtrů, národněsocialistických veličin, národněsocialistických válečníků vyznamenaných Řádem krve, bývalých SS öbersturmbannführerů a katolického kléru, prolhaných pastýřů duše s těmito národněsocialistickými veličinami spřažených.
A vyjdemeli z románové situace, která se nám svým přesahem do živé přítomnosti, svou aktuálností zatím tak osvědčuje, musí kdesi na chvostu průvodu kráčet ekvivalent rabína Židovské náboženské obce, oběť předních účastníků průvodu, univerzální outsider, jemuž bych majetek všech českomoravských závisláků na Lidlu, Bille, Tesku, Albertu a Penny, bezvědomých zastánců všudypřítomného konzumního fašismu neznajícího slitování ani pouhou empatii, nejraději ještě před jejich fyzickým zánikem, bez jakýchkoli podmínek daroval.
Největší, poslední a jedinou výzvou budoucnosti tak bude ho rozpoznat, najít a oslovit.