Oliver Laric (nar. 1981 v Innsbrucku) utratil částku 40 tisíc liber, kterou získal jako první cenu v soutěži na produkci samostatné výstavy v muzeu v Lincolnu u Londýna, za profesionální 3D skener. S jeho pomocí převedl celou sbírku muzea do virtuální podoby a jednotlivé modely dal k volnému stažení na internet. Nástroje, keramika, sochy i různé architektonické fragmenty se tak mohou objevit ve videohrách, grafice či kdekoliv jinde, kde najdou uplatnění. V centru Laricovy práce vždy byly otázky po podstatě vztahu originálu a kopie, které jsou v postinternetové době stále aktuálnější. Projekt v lincolnském muzeu je zároveň komentářem k problematice vlastnictví veřejných sbírek. Pokud je totiž od určité doby ve většině muzeí povoleno pořizování fotografií, což je možné považovat za materiální přivlastnění vystavených děl, proč rovnou neumožnit návštěvníkům vytisknout si na 3D tiskárně jejich kopie? Přestože je projekt primárně zacílen spíše na nekontrolované a mnohonásobné znovuzrození mrtvých předmětů ve virtuálním prostředí – 3D modely bežně bývají drahou komoditou –, dotýká se zároveň staré platónské otázky vztahu idejí a skutečných věcí.
Michal Novotný