„Habemus legem!“ zvolal vítězoslavně nový ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO). Jeho radosti se nelze divit. Jakákoli novela zákona regulujícího působení státních zástupců je pro ministry spravedlnosti stožár vysokého napětí. Poslední oběť? Pelikánova předchůdkyně Helena Válková, která si umanula, že legislativní text nejdříve projedná s politickou reprezentací, a až pak i s prokurátory. Pelikánův text naopak dostal preventivní posvěcení od Unie státních zástupců. Jakou kvalitou však může disponovat norma, nad níž mají právo veta ti, které má regulovat? Veřejným míněním by jistě otřáslo, kdyby si takovou ingerenci do tvorby zákonů nárokovala například Česká bankovní asociace. Nechránil by pak nový zákon spíš bankéře než jejich klienty? Ze státních zástupců se však v posledních letech stali archandělé Gabrielové naší společnosti, ačkoliv je často patrná jejich nedovzdělanost, jak nedávno poznamenal i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Jediná záruka proti justiční zvůli a nekompetentnosti prokurátorů – účinná občanskoprávní zodpovědnost – tak samozřejmě v novém textu chybí.