literatura na jevišti
#09/2017

Když se ženy zlobí

Zákon o úplném zákazu potratů

Polská vládní strana Právo a spravedlnost pokračuje ve snaze o konzervativní obrat. Po válce s tamním Ústavním soudem a legislativních změnách, které kritizovala Evropská unie, nyní usiluje o úplný zákaz potratů. Návrh nového interrupčního zákona vyvolal masové protesty, které spojily dosud soupeřící politické strany a nakonec vedly k tomu, že sporná právní úprava nebyla přijata.

V Polsku v pondělí 3. října proběhla stávka žen na protest proti návrhu zákona, jenž by v podstatě znamenal úplný zákaz potratů. Ve větších městech vyšlo do ulic až několik desítek tisíc černě oděných lidí. Návrh předkládaný konzervativní katolickou právní skupinou Ordo Iuris nakonec v Sejmu neprošel. Tím ale útok na základní práva žen v Polsku nekončí. Vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) sice vzala v potaz negativní ohlas, který plánované legislativní změny vyvolaly, ale respekt k ženám, jejich tělům a právům se od této strany čekat nedá. Mezi jejími členy jsou lidé jako poslanec Arkadiusz Czartoryski, který se před časem nechal slyšet, že i ženy znásilněné německými vojáky za druhé světové války rodily dobré Poláky. Boj za práva žen zkrátka pokračuje.

 

Celopolská stávka žen

Legální možnosti přerušení těhotenství jsou v Polsku značně limitované už od takzvaného „kompromisu“ z roku 1993, který byl ve skutečnosti jen úlitbou katolické církvi: interrupce je povolená, pouze pokud je vážně ohrožen život matky, plodu, anebo k otěhotnění došlo následkem trestného činu. Současný zákon způsobil, že polské ženy jsou často nuceny vyjíždět do zahraničí, například na Slovensko či do České republiky, kde mohou potrat podstoupit legálně. K úplnému zákazu sice nedojde, nicméně jakákoli liberalizace legislativy se za současného rozložení sil nejeví jako pravděpodobná.

Nejen polské ženy se zlobí. Solidární shromáždění se o víkendu a v pondělí konala i v zahraničí včetně Česka. Pod hashtagem #CzarnyProtest (Černý protest) se levicové straně Razem už před dvěma týdny podařilo rozjet kampaň, jíž se účastnilo až deset milionů uživatelů sociálních sítí, což nemá v Polsku obdoby. Akci podpořila řada veřejných osobností, které se, stejně jako obyčejní lidé, fotily v černém. A co víc, Razem se povedlo přenést protest z internetu do ulic. Protestní akce organizovali ve spolupráci s Barbarou Nowackou, kdysi nadějí polské levice, která se s koalicí Sjednocená levice neprosadila v posledních volbách, a její iniciativou Zachraňme ženy. Donedávna spíše soupeřící strany uznaly, že pokud se nedohodnou v boji o liberální minimum, bude to diskreditující pro všechny. Spolu tedy šly i do pondělní celopolské stávky žen, která získala podporu významných odborových organizací.

Jak bývá u společensky konzervativních změn odvolávajících se na „tradiční hodnoty“ zvykem, dopadají především na ty nejvíce znevýhodněné – tedy na ženy s nejnižšími příjmy, které si cestu za potratem do zahraničí nemohou dovolit a jimž bude odepřena i poslední šance na legální přerušení těhotenství v Polsku. Program Razem, který klade důraz na ženská reprodukční práva, se snaží tuto situaci řešit. Zahrnuje i požadavky na sexuální výchovu ve školách, přístup k bezplatné gynekologické péči pro dívky mezi patnácti a osmnácti lety nebo bezplatná vyšetření zdraví plodu v průběhu těhotenství pro všechny. Takový program se zaměřuje na samu podstatu problému, tedy na skutečnost, že možnost podstoupit interrupci závisí v současném Polsku na celé řadě socioekonomických podmínek, od povinné náboženské výuky a absence jakékoli výuky sexuální přes přístup k antikoncepci (či samotnou znalost antikoncepčních metod) až po možnost si finančně dovolit zákrok, nehledě na společenskou ostrakizaci s ním spojenou. K takovémuto komplexnímu řešení je ale zatím v Polsku velmi daleko, i když nejčernější scénář byl prozatím zamítnut.

 

Společný jmenovatel politické změny

Společenský tlak, který donutil poslance přehodnotit přijetí návrhu zákona, je zásadním úspěchem a vítězstvím široké společenské mobilizace. Nicméně i přes podporu, kterou si protestní hnutí získalo, se ukazují limity společensky liberálních sil v zemi, v níž má konzervativní Právo a spravedlnost díky parlamentní většině v podstatě volnou ruku. Pro progresivní síly je sice zamítnutí návrhu výhrou, nicméně skutečností zůstává, že jeden z největších společenských bojů, které kdy liberální a levicové křídlo polské společnosti podstoupilo, se vedl pouze o udržení statu quo a tedy potvrzení něčeho, co i tak není slučitelné s progresivní politikou. Jde pouze o úsilí zabránit něčemu ještě horšímu.

Reálný úspěch protestního hnutí i jeho symbolický význam dává naději na dosažení výraznějšího výsledku, než je udržení současného stavu. Mobilizace širokého spektra společnosti se povedla i díky tomu, že zřejmě poprvé od roku 1989 se nepostkomunistická levice v Polsku dokázala sjednotit s vidinou konkrétního cíle. Různé politické síly v Polsku vkládají naděje na změnu do různých sektorů společnosti: pro stranu Razem to jsou prekarizovaní pracovníci, pro neoliberální stranu Nowoczesna městští liberálové, pro dříve vládnoucí Občanskou platformu všichni, kteří jsou proti PiS. Neočekávaným společným jmenovatelem politické změny v Polsku se ale nakonec staly ženy. „Kaczyński, tvou vládu svrhnou ženy,“ skandovali protestující na demonstracích. Zatím se jim podařilo dosáhnout ústupku v případě konkrétního zákona. Využijí­li ale nečekaného úspěchu, mohou polské ženy dosáhnout mnohem více v ochraně vlastních práv, jež konzervativní vláda systematicky potlačuje.

Autorka je redaktorka webu Political Critique.