Na moderní britské kultuře mě dlouhodobě fascinuje, s jakou samozřejmostí, suverenitou a nelítostností zvládají ostrovní autoři reagovat na aktuální politické či společenské otřesy, s jakou naléhavostí a nápaditostí dokážou nejsoučasnější dění přetavovat v nejednoznačná a netriviální vyprávění s potenciálem vypovídat a oslovovat i mimo rámec bezprostředně dokumentárního. Z autentických výroků aktérů londýnských pouličních bouří roku 2011 – policistů, aktivistů, výtržníků, politiků i obětí – tak vzniklo úchvatné drama The Riots (Nepokoje, 2011) od původem jihoafrické autorky Gillian Slovo. Podobně byla zpracována náročná povolební vyjednávání roku 2010, ze kterých vzešla nestandardní koalice Cameronových konzervativců a Cleggových liberálních demokratů, kterou přetvořil televizní film Coalition (2015) Jamese Grahama ve výsostně lidský příběh o bolestech kompromisů a diktátu pociťovaného závazku.
Jedna z nejzávažnějších kauz soudobé Británie, totiž postupně odhalované stovky případů sexuálního zneužívání mnohdy nezletilých obětí, páchaných po celé dekády s tichým vědomím některých úřadů a institucí mediálními proponenty typu Jimmyho Savila, Stuarta Halla či Garyho Glittera, otřásla celým civilizovaným světem. Metropolitní policií vedená operace Yewtree si dala za cíl důkladně vyšetřit všechna množící se obvinění a jednou provždy odhalit zločiny násilníků tak dlouho krytých svou popularitou. O zákonné, ale především morální nutnosti vše do detailu objasnit a pachatele potrestat jistě nemůže být sporu, nad konkrétní realizací tohoto obecného cíle ale záhy vyvstaly určité pochyby. Kde leží hranice mezi poctivým vyšetřováním a mediálním honem na čarodějnice – a nebyla tato mez náhodou v některých případech překročena? Jaká jsou práva obviněných? Medializace může povzbudit další oběti, aby se přestaly bát a vypověděly o dalších zločinech, zároveň ale prakticky destruuje presumpci neviny. A není vlastně něco esenciálně problematického už v právním pojmosloví, podle něhož na jedné straně stojí „oběti“ a na straně druhé „podezřelý“? Vždyť vlastně už volba slova „oběť“ stvrzuje, že se vyřčené mělo odehrát. Nikdo nechce zpochybňovat odpornost neodpustitelných zločinů, jen je třeba si uvědomovat, že samotné veřejné nařčení je leckdy i veřejným rozsudkem. Bez šance na spravedlivý proces.
O nalezení alespoň částečných odpovědí na uvedené otázky se pokoušejí hned dvě pozoruhodná díla letošního roku: čtyřdílné televizní drama National Treasure (Národní poklad) z pera uznávaného dramatika a televizního scenáristy Jacka Thornea a román The Allegations (Obvinění) od rozhlasového kulturního redaktora a prozaika Marka Lawsona. Oba příběhy jsou si v mnohém podobné, v jednotlivostech i celkovém vyznění, přesto se však spíše podnětně doplňují, než překrývají. Ten televizní je temnější, atmosféričtější; tomu literárnímu zbylo více místa na detaily a vedlejší linie. Oba protagonisté představují mediálně známé osobnosti – v románu jde o popularizujícího historika, v seriálu o populárního komika – a oba musí čelit obvinění ze znásilnění, jichž se měli dopustit před mnoha lety. Jak Thorne, tak Lawson přitom konstruují své příběhy a jejich ústřední hrdiny nejednoznačně, nechtějí vyprávět laciné, nevkusné historky o neprávem obviněných Mircích Dušínech. Historik i komik představují postavy tápající, chybující a více či méně nesympatické, ani jednomu není cizí nevěra a lež. Obvinění, jež jsou vůči nim vznesena, však představují šok nejen pro jejich rodiny a blízké přátele, ale především pro ně samé: ledacos si totiž nepamatují, lecčíms si nejsou jistí, ale vědí, respektive spíše věří, že takoví přece nejsou, takoví přece nemohou být.
Vypořádávání se s nečekaným obviněním a existenciálněemociální smršť, jíž si takový obviněný a jeho okolí procházejí, jsou častým literárním tématem – hrdina Lawsonova románu ostatně v rámci sebeterapie znovu pročítá mnohé relevantní texty, Kafkovým Procesem počínaje a Mametovou Oleannou konče. Při explicitním vztažení k operaci Yewtree ale tyto „klasické“ příběhy dostávají nový, intenzivní, jakkoli nepříjemný náboj. Románový protagonista sleduje, jak se v souvislosti s probíhajícím, jím bezprostředně a niterně zažívaným vyšetřováním proměňují jeho interpretace čteného. To, co dříve viděl rezolutně, nyní vnímá mnohem vrstevnatěji a komplexněji. Jasné soudy se rozplývají v nejistotu: snad nejde o to zda, ale do jaké míry je kdo – a nejspíš i on sám – vinen. National Treasure a The Allegations nenabízejí jednoduše vyložitelná exempla o vině a trestu, místo toho podněcují právě k takovému nejednoznačnému čtení.
Autor je bohemista.