Švédsko bylo považováno za vzor humánního přístupu k imigrantům a za stát, který je velmi úspěšný při integraci cizinců. S náporem uprchlíků se však postupně proměňuje nejen nálada švédské veřejnosti, ale také azylová politika vlády.
Švédský systém přijímání uprchlíků a plán jejich integrace, jenž se – aspoň při pohledu ze střední Evropy – zdál dobře propracovaný, se pod listopadovým a prosincovým náporem uprchlíků otřásl v základech. Počáteční euforii, kdy takřka všichni obyvatelé brali uprchlickou vlnu jako velkou výzvu a svou pomoc jako samozřejmost, pomalu vystřídala bezradnost z přetížení celého systému. Uprchlíkům, kteří nyní v azylovém bydlení čekají na rozhodnutí o udělení povolení k pobytu až rok, dochází trpělivost a vyskytují se útoky jak na personál, tak na ostatní obyvatele domovů. Ve švédské společnosti se zároveň zvedá vlna pravicového extremismu, jejímž projevem jsou i žhářské útoky na ubytovny pro uprchlíky a někdy i na uprchlíky samotné.
Ztížit přístup, zmenšit počet
Premiér Stefan Löfven už oznámil, že zatímco Švédsko v případě imigrační krize přebírá obrovskou zodpovědnost, některé evropské země dělají pro zvládnutí situace jen velmi málo. Švédská vláda tudíž v dubnu 2016 zavede řadu opatření, která by v průběhu tří let měla vést k značnému zmenšení počtu přicházejících uprchlíků (například bude všem imigrantům nad uprchlické kvóty udělovat povolení pouze k dočasnému pobytu). Löfven žádá, aby se o uprchlíky staraly i další evropské státy a aby řešení této otázky probíhalo na celoevropské úrovni. Koncem března se setkal s generálním tajemníkem OSN Pan Kimunem, od něhož očekává v této záležitosti podporu. Veřejná společnost Novus Group International byla požádána švédskou veřejnoprávní televizí SVT, aby provedla průzkum veřejného mínění na téma zpřísnění švédské azylové politiky. Ukázalo se, že 69 procent oslovených respondentů sympatizuje s novým směřováním státní imigrační politiky – tedy s jejím značným zpřísněním.
Švédsko se přitom ze všech skandinávských zemí staví k nynější uprchlické vlně nejvstřícněji. Oproti tomu Dánové – podle World Happiest Report 2016 nejšťastnější lidé na svět – se k uprchlíkům jednoznačně obracejí zády. Pro některé z nás to může být s podivem vzhledem k faktu, že za druhé světové války Dáni zachraňovali Židy z celé Evropy a v období okupace je z transportů dokonce vykupovali. Odkud se bere rozdílný postoj? Podle Dánů je hlavní problém v množství lidí, o něž je třeba se po materiální i nehmotné stránce postarat. Tolik potřebných nelze podle jejich názoru uspokojivým způsobem zabezpečit.
Nepokoje a útoky
Tento argument se nyní bohužel stává skutečností pro žadatele o azyl ve Švédsku, kteří už od podzimu trpí nedostatkem vhodného ubytování. Během zimy se tamní Migrační úřad uchýlil k nouzovému řešení a umísťoval uprchlíky i do nevyhovujících zařízení, což jistě přispělo k nepokojům v jejich řadách. Množí se též útoky na azylové domy. Atmosféra na obou stranách bariéry houstne a z tohoto hlediska se zdá, že změna vládní politiky přišla na poslední chvíli. Proud uprchlíků přicházejících do země každopádně slábne (6 929 za leden a únor 2016 oproti 36 726 za listopad 2015).
Nedlouho po hojně medializovaných silvestrovských útocích v Kolíně nad Rýnem vyšlo najevo, že podobný incident se odehrál předchozí léto také ve Stockholmu. Na rozdíl od Německa se to ale švédské policii podařilo utajit. Oběti obtěžování se hlasitě ozvaly až po kolínské aféře. Jak je něco takového možné v zemi, která je v integraci tak úspěšná? Ukazuje se, že mezi vnější prezentací Švédska a vnitřní situací v zemi je značný rozdíl. O neúspěších a obavách souvisejících s imigrací se doteď otevřeně nemluvilo. Vláda i média byly toho názoru, že pokud se o temných stránkách integrace nebude mluvit, nebude růst strach veřejnosti, který vstřícnému postoji k imigrantům jistě nenapomáhá. Ve stínu zamlčování však vybujel extremismus a vláda je teď nucena problém rychle řešit. Zda nová politika povede ke zklidnění a zlepšení situace, zůstává otázkou.
Autorka je skandinavistka.