Feminismus kýčem

The Love Witch americké filmařky Anny Billerové pojednává o traumatizované ženě, která se znovuzrodí jako čarodějnice. Recenze na této stránce jsou věnovány novým hororům natočeným ženami a přistupujícím k žánru z ženské či feministické perspektivy.

Filmová brikoláž režisérky Anny Billerové představuje hraniční příklad autorství a tvůrčí svobody, zároveň však ukazuje, jak se může tvůrčí záměr zcela minout s reakcí publika. Nezávislý snímek The Love Witch (Čarodějnice lásky) sleduje rozvodem traumatizovanou Elaine, která se skrze své znalosti parapsychologie a novopohanského hnutí Wicca znovuzrodí jako sebevědomá čarodějka, usilující o získání bezpodmínečné, romantické lásky. Premisu filmu stihne hlavní hrdinka odvyprávět dřív, než dokouří cigaretu, a zadní projekce za kabrioletem ji zaveze k jejímu novému domovu, viktoriánskému sídlu na předměstí. Když vystoupí ze svého karmínového mustanga v šarlatových šatech a vyloží na trávník dva rudé kufry, film nám dává jasně najevo excentrický způsob svého vyprávění. Příběh, který sledujeme výhradně Elaininou perspektivou, je vyprávěn prostřednictvím dnes již skoro zapomenutých filmových postupů. Většinu významů nese okatě vystavěná mizanscéna, nikoli toporně zahrané repliky. Přepjatá divadelní stylizace a všudypřítomný symbolismus ovšem často posouvá režisérčin ironický nadhled za hranici parodie. Zcela pak zaniká původně vážně míněné téma nerovnosti mezi pohlavími.

 

Koberec s pentagramem

Billerová v titulcích nefiguruje jen jako režisérka, ale také jako producentka, střihačka, autorka hudby, kostymérka, vedoucí výpravy a autorka dekorací i storyboardů. Dokončení projektu jí trvalo téměř dekádu. Podle jejího blogu i mnoha rozhovorů většinu předmětů užitých ve filmu buď sama vyrobila, nebo sehnala po bazarech. Například výroba pentagramového koberce, přítomného v jediné scéně se zaklínáním, zabrala několik měsíců. Kamera se však může až fetišisticky soustředit na sytost a texturu látek či detailní zpracování rekvizit. Autorka tak podobně jako protagonistka snímku využívá vlastností spojených s „poslušnou“ feminitou pro svou autonomii v prostoru, kterému jinak dominují muži – v případě Billerové je to filmařina, u Elaine randění. Osobní angažovanost a vize se však do výsledku promítají rozporuplně, ne­-li přesně opačně, než bylo původně zamýšleno.

Billerová v rozhovorech jako inspirační zdroj často uvádí hollywoodskou kinematografii čtyřicátých a padesátých let (hlavně noir a melodrama), ale také psychologická dramata od Bergmana, Ozua či Dreyera. Z ohlasu kritiků i diváků je však zřejmé, že The Love Witch vnímají spíše jako pastiš béčkových hororů ze šedesátých let s důrazem na sexploatační filmy, v lepším případě jako poctu campovému stylu melodramat Douglase Sirka. Důvodem nepochopení může být současná vlna nezávislých filmů, které nostalgicky přenášejí přepjatý a fušerský styl starých hororů do nového tisíciletí. Zodpovědnost však leží i na straně autorky, respektive na výběru témat a jejich zpracování. Billerová vzhledem k využití zahlcené pestrobarevné mizanscény, archetypálních postav a rituálního chování může jen těžko doufat, že její snímek někdo přirovná k výše uvedeným subtilním psychologickým dramatům. Bohužel však ani melodramatické vyjadřování povrchem zde neplní svou funkci a působí částečně parodicky.

 

Honba za ideálem

Ačkoli je významy zatížená mizanscéna hlavní devízou snímku, Billerová ji prakticky nenechá promlouvat. Autorka se po Sirkově vzoru snaží ukrýt niterné konflikty postav do jejich nejbližšího okolí a scény jsou záměrně nesmyslné či fantazijní, aby ke skrytému symbolu přitáhly pozornost. Vzápětí však nechá protagonistku, aby se zcela vyznala ze svých emočních i myšlenkových pochodů. Křečovité snaze o správné čtení se nevyhnou ani ironické metafory – rozpad křehké maskulinity nestačí zobrazit pláčem a nervovým zhroucením milence, Elaine to musí ještě dopodrobna rozebrat s přítelkyní. Zamyšlení nad tím, že většina mužů nikdy neviděla použitý tampon, pak zcela shodí rozsáhlé detektivní pátrání po čarodějnickém flakonu. Precizně vystavěné ironické motivy se v honbě za dokonalým feministickým významem a důslednou sebereferencí překlápějí do parodie, a ztrácejí tak na síle. Billerová se podobně jako Elaine honí za ideálem a v důsledku svou vizi zabíjí.

Autorka je filmová publicistka.

The Love Witch. USA, 2016, 120 minut. Režie, scénář, střih, hudba Anna Billerová, kamera M. David Mullen, hrají Samantha Robinsonová, Gian Keys, LauraWaddellová, Jeffrey Vincent Parise ad.