Přesvědčit sám sebe

Nad novou sbírkou Jakuba Chrobáka

Čtvrtou básnickou sbírku nazval Jakub Chrobák příznačně Imrvére.… Bez ustání se ve svých básních vrhá do rozvráceného světa, který reflektuje s rozjitřeným neklidem, a přitom se dovolává útěchy, již nachází jednou v Bohu, jindy zase v prostoru hospody.

U básníka, který nevydává sbírku každý rok, je možné předpokládat, že s sebou básně dlouho nosí, že cizeluje, že přemýšlí nad jejich definitivní podobou a konečně i nad celkem svého díla. Takovou kontinuitu vidím v řadě čtyř vydaných sbírek Jakuba Chrobáka, z nichž ta poslední nese příznak ustavičnosti a trvání přímo ve svém názvu: Imrvére.… Tatáž perspektiva nechává pochopitelně vyniknout i proměny Chrobákovy poetiky, jež se nejnápadněji projevují ve způsobu zobrazení stálých hodnot jeho básnického světa (Valašsko a tamní krajina, domov a rodina, poezie, úžas nad tvářností skutečnosti). Mění se jak poměr a četnost jejich zastoupení v básních, tak míra jistoty, s jakou o nich autor vypovídá. Přicházejí ale i hodnoty nové (hospoda, Bůh). Oč je jejich přítomnost ve světě nejistější, tím vášnivěji se k nim autor přimyká a tím urputněji se jich dovolává.

 

...

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky