Bořeniště - Na mezi

Jeruzalém, město na mezi. Rozpolcený střed na okraji dostupného světa (alespoň pro středověké Evropany). Člověk dnes snadno získá pocit, že toto sídlo představuje pro mnoho politických i náboženských hnutí a komunit především metu. Krásný, spásu přinášející objekt touhy. Tato touha ovšem působí destruktivně, znásilňuje svůj cíl. Působí hnus: „Ach, ten smrad, co se převaloval okolo městských hradeb, uvnitř i vně, smrad z hnijících těl Saracénů pobitých našimi druhy při dobytí města! Kam které tělo padlo, tam zůstalo ležet.“ Fulcher ze Chartres takto popisuje stav Jeruzaléma půl roku poté, co jej v červenci 1099 obsadili křižáci; věrni pověsti, kterou si nesli z Evropy, ve městě hned provedli etnickou čistku na židech a muslimech. Touha v takových kulisách chladne, jak při vyprávění o prvních letech křižáckého Jeruzalémského království zdůraznil Vilém z Tyru: „I uvnitř hradeb se stěží našlo místo, kde by mohl člověk bezpečně spočinout. Obyvatel bylo totiž málo …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky