Temný autorský komiks Sestry Dietlovy Vojtěcha Maška představuje spletitý surreálný příběh s okultními motivy a detektivní zápletkou, spojenou s vědeckým experimentem, jehož cílem je vyšlechtit dokonalého socialistického člověka. Jde o komiksové vyprávění, které v českém kontextu nemá obdoby.
Rozsáhlý komiks Vojtěcha Maška Sestry Dietlovy zaujme a znepokojí už na první pohled. Kolážová obálka velkoformátového svazku nabízí kromě jedovaté zelenkavé barvy i nemálo motivů odkazujících k surreálné poetice: potkává se tu deformovaná dvojtvář s hmyzem, anatomické vyobrazení lebky s realistickou zvětšeninou oka. Monumentální autorský počin překvapuje vypravěčskou přesvědčivostí, výtvarnou svébytností a výrazovou suverenitou.
U zrodu Sester Dietlových stál prý scénář pro film či televizi a komiks šíří záběru, množstvím dějových linií i ambiciózní příběhovou expozicí opravdu může připomenout nejrůznější seriálové legendy. Atmosférou i jednotlivými motivy dává vzpomenout na Městečko Twin Peaks či Trierovo Království, početné blížence žánrové by ale bylo možné nacházet i v nedávných okultních či přízračných detektivních příbězích. Ještě silnější a interpretačně přínosnější se tu ovšem zdají být vazby na Maškovy starší práce. Scenárista, který se poprvé výrazněji představil v roce 2002 prvním svazkem trilogie Monstrkabaret Freda Brunolda – knihou Sloni v Marienbadu, kterou vytvořil společně s Džianem Babanem –, se v Sestrách Dietlových vrací k tématům monstrozity, obludnosti a „jiného těla“, jak je začal komiksem rozvíjet a ohledávat již před šestnácti lety.
Podruhé jako tragédie
Příběh o brutálním zohavení jednoho z titulních dvojčat Dietlových, společenské Věrky, které v parku kdosi odřeže tvář, začíná jako přízračná temná detektivka, celkový záběr se ale velmi rychle rozšiřuje, když při detektivním vyšetřování začnou vystupovat na povrch nejrůznější výklady historické či okultní. Do děje vstupuje dávný komunistický projekt usilující o vyšlechtění dokonalého socialistického člověka i zrození Satanova dítěte. Šílené vědecké pokusy, k nimž dochází v genetickém ústavu, dávají vzpomenout na „chobotizaci“ z Monstrkabaretu, v Sestrách Dietlových ale takřka úplně scházejí tóny nadsázky a humoru. Jde o dílo rozmáchlé, ambiciózní, ale zároveň sevřené a ve své atmosféře špinavé osudovosti a ponurosti naprosto nesmlouvavé.
Tomu ostatně odpovídá i zvolený vizuál, který sice vychází z Maškova ozkoušeného stylu překreslovaných fotografií, důsledností svého vyvedení a zapojení do celku zde však dosahuje zcela nové působivosti a účinnosti. Jednotlivé strany připomínají palimpsest: na barvou pokryté podkladové struktury, jež tvoří zpravidla listy z nejrůznějších starých tiskovin a periodik (vracejí se pletací a háčkovací vzory, mihnou se ale i recepty, cestopisná reportáž a další), jsou kladeny dílčí výjevy, aby pak zejména promluvové bubliny oba tyto plány propojily a prolnuly. Expresivní záběrování je podpořeno častým výskytem detailů, pohledů na tvář či její díl. Spletitost jen pozvolna se odkrývajícího příběhu se tak svým způsobem propisuje i do použité techniky, respektive její recepce.
Svody nadinterpretace
Čtenář, který se ve stopách násilného činu propracovává do podpůrné komunity „znetvořených“ i do stále chaotičtějších myslí některých zúčastněných, může zažívat pocity nejistoty – například nad intencionalitou některých letmo zahlédnutých signálů. Co třeba nezvyklý název čtvrti, v níž se vše odehrává: Zaratán. Odkazuje se zde snad na španělskou obec, jež je proslulá produkcí klobás, které na fotografiích tak připomínají lidská střeva? Masné produkty v komiksu také opakovaně probleskují… A nese snad podkladový tisk, jenž tvoří pozadí stran, nějaký samostatný význam? Máme se pokoušet rozluštit původní texty? Anebo už se tím zkoumáním dostáváme do oblastí nadinterpretace a paranoie, jež je vlastní některým zobrazovaným postavám? Bylo by možná zdravé si takové pátrání zakázat, ale copak se vedle výjevů z operačního sálu vyskytl přeškrtaný kuchařský recept zcela náhodou? A pokud půjdeme ještě dál: skutečnost, že to třeba nebyla autorská intence, přece ještě neznamená, že jde o souvislost nevýznamnou a nahodilou.
Sestry Dietlovy jsou příběhem o ztrátě tváře a podemílání rodinných vazeb, o vyrovnávání se s minulostí i snaze přežít. Vyprávění sycené surreálnou, expresivní, psychoanalytickou tradicí – ústřední motiv ztráty tváře a nejistoty identity tu upomene na Freuda, Weinerův Smazaný obličej i celou tu bohatou výtvarnou tradici stržených obličejů – je svým způsobem přehlídkovým katalogem Maškových erbovních témat a postupů. Celistvost, soudržnost, provázanost a stylová důslednost nejenže staví tento komiksový román nad autorova díla předcházející, ale činí z něj jeden z vůbec nejlepších českých komiksů poslední dekády.
Autor je bohemista.
Vojtěch Mašek: Sestry Dietlovy. Lipnik, Praha 2016, 248 stran.