Odmítání, či afirmace řádu?

Od kritické teorie k liberální filosofii

Označení „kritická teorie“ mělo kdysi akcentovat odmítnutí daného produkčního způsobu oproti afirmaci, jíž se vyznačuje teorie tradiční. Dnes se však může jedna podoba kritické teorie vůči pozdnímu kapitalismu stavět, zatímco jiná status quo fakticky udržuje. Dějiny se již neinterpretují jako neustálé pokusy vytrhnout jedince z podmínek nutnosti, ale jako boj o uznání.

 

 

 

Pojem kritická teorie je dnes přiřazován ke všem proudům, teoriím a humanitním vědám, které určitým způsobem problematizují daný řád věci a pokoušejí se jej napravit – od kulturálních studií přes feminismus až po liberální politickou filosofii a její apel na spravedlnost. Na rozdíl od první generace kritické teorie není v těchto nových tendencích dodržována filosofická analýza podstaty a jevu. V mnoha případech je kritika zaměřena pouze na jevy samotné, čímž nevědomě přitakává stávajícímu řádu produkčního systému, pod nějž jsou tyto jevy subsumovány: nehledá se změna ve struktuře, která je soustavou podstat těchto jevů, nýbrž se pouze evidují různorodé popisy, „jak by to mělo být“, přičemž se zůstává v mezích diskursu analyzovaných jevů. Tato nevyhraněnost pak dovoluje manipulovat s pojmem kritická teorie ideologicky, protože nabízí pouze představu reformy namísto změny struktury.

 

Historizovat kritickou teorii

Tohle …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky