Skončilo vláčné období

Nové básně Jakuba Řeháka udivují svou introspektivní imaginací. Otvírají se v nich zmnožené světy prostorů kolem nás, vyhrávají žiletky eskalátorů a obnažují se detaily věcí i citů. „Tvůj pocit: byli jsme pronajati/ Odejít z města se nám nedaří.“

Vláčné období

Záblesky pro Johna Ashberyho

 

*

Přísahat na tabule zmrzlého sněhu

Na světlo převrácených budov

Zajistit chemické složení prostředí

Bylo tvé odvěké přání

 

Vzduch naplnil skřípot pneumatik

Činžovní dům neobývalo ptactvo

Z postelí se po rozednění nesypalo jehličí

Procházka trvala nepopiratelný okamžik

 

Ulice se překlápí a ty po ní

Kloužeš jak po zrychleném ledu

Jak po pozoruhodném schodišti

 

Kočky viděly záhyby zakázané čtvrti

Tvůj pocit: čas pracoval proti tobě

Nedojdeš dál než do koupelny

 

*

Město potrubních pošt soumraky

na kluzištích

Léto se vzdalovalo světelnou rychlostí

Brambory zářily ve sklepích (jako dívky)

Svět nebyl čerstvý ani růžový

 

Povětří bylo s námi

V bytech plných myších škvír

Domovní roury posílaly do uší růžové zvuky

Pomalé motorky se plazily závějí

 

Ranní národ se přesouval do zimy

Dům se převracel a padal

Kolem …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky