Kdo hodně čte, má pevné břicho

Barnásova zadrhávání a závratě

Román maďarského spisovatele Ference Barnáse (viz rozhovor na straně 6) v lecčems připomíná jiné romány současné maďarské literatury. Podobně jako v prózách Krisztiny Tóthové nebo Szilárda Borbélye v něm dětský vypravěč pozoruje život na existenční i existenciální periferii v bezčasí komunistického Maďarska.

Devítiletý vypravěč románu maďarského spisovatele Ference Barnáse Devátý (A kilencedik, 2006) je devátým z jedenácti dětí v rodině, kde pomalu nikdo nevlastní ani své jméno. Matka, oslovovaná Manka, chtěla být klavíristkou nebo jeptiškou, ale vzala si důstojníka a porodila mu tolik dětí, že jí „vyjedly všechno vápno z těla“. Vyrostla v sedmihradských horách a kromě porodů jí nesvědčí ani ovzduší Velké nížiny. Otce, Tatu, vyhodili po čistkách z lidové armády. Mlátí ženu i děti, ale „móresům by naučil i Pánaboha“. Přebytečné potomky nestrčí do dětského domova vlastně jen proto, že by se tam nemohli modlit, a tak se snaží navzdory sociálnímu i ekonomickému vyloučení a neustálému ponižování rodinu zabezpečit, protože „není na světě potupnější věc, než když je někdo bábovka“.

 

Vypadat špatně

Deváté dítě hledí na jejich děsy – Manka má děsivý pohled vždy, když se modlí. Tata se uklidní, „jenom když pracuje nebo když vidí …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky