Shnilý kořen - na mezi

Neznámý autor české kroniky „tak řečeného Dalimila“ nemá u progresivních čtenářů dobrou pověst. Jeho dílo nadouvá vlny českého nacionalismu, namířeného v tomto případě proti Němcům. Občas se u Dalimila hledá zdroj tohoto postoje. Je bojovníkem za zemskou obec, společenství majetných šlechticů, kteří cítí čím dál větší ohrožení ze strany jiných lidí s jinou řečí. Při zdůrazňování nepřátelství mezi dobrým českým jazykem a němčinou, která vlastně žádnou řečí není, protože ji užívají lidé „němí“, kronikář občas opustí i hranice své vlastní aristokratické komunity. Kníže Oldřich toužící po Boženě tak volá: „Radějí sě chci s šlechetnú sedlkú českú smieti, než králevú německú za ženu jmieti!“ K tomu pak dodává, že „každému srdce po jazyku svému“ a děti německé šlechtičny by se pod vlivem matky odrodily. Samá řeč o krvi a půdě, zdá se.

Jak ale vznikly jednotlivé národy, kronikářovy „jazyky“? Z hříchu pýchy u babylonské věže. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky