Možnosti Baziliška - antikvární redukce

Vracet se po čtvrtstoletí ke Kahudovu Baziliškovi je jako nahlížet do živého, rozvášněného muzea. Počátek devadesátých let, a na scéně se objevuje text, jehož funkce je mimo jiné i velmi časová: brutalista Slezák, někdejší dozorce z Jáchymova, jeho zvířátko a doktorka Eva se navzájem předhánějí, kdo ještě silněji vybičuje svou touhu, kdo ji nakrmí tím nejnemožnějším ovocem. Na několika málo desítkách stran tato trojice rozhýbe svět, který se z dnešního úhlu snad už může zdát jako něco zcela mimoběžného, neuchopitelného, nepoddajného rozumu, ale i odděleného od intuitivního vnímání estetické (ne)libosti.

Že by snad Kahudova prvotina plnila jen funkci kladiva, díky němuž se bylo možné probít z pevných zdí povoleného, schváleného umění osmdesátých let? Nemyslím; je až příliš zřejmé, že text je jakoby navrstven, že se tu naplno otevírá brána něčemu jinému, temnotě, která původně měla zůstat skryta, která ovšem nutně potřebovala vychrlit své obrazy a zaplavovat jimi nic netušícího …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky