Od aury k atraktivitě

Digitální muzeum v digitální době

Otázku po statusu uměleckého díla ve věku jeho technické reprodukovatelnosti si položil už Walter Benjamin ve slavném eseji z roku 1936. Jeden z dalších kroků v této neúprosné tendenci představuje i projekt pařížské galerie Atelier des Lumières, jejíž výstavy sestávají už jenom z digitálních projekcí uměleckých děl.

Vždy mi bylo vtloukáno, že pokud chci poznat a adekvátně prožít výtvarné dílo, měl bych být konfrontován s originálem. Barvy se naživo chovají jinak, kontakt s materialitou plátna a s nánosy olejových vrstev, rozpoznatelné tahy štětce, ale třeba i způsob rámování, to vše přenáší autenticitu rukodělné práce, v tom všem je zakódována alchymie malířství. Stejně podstatný je kontakt s trojrozměrnou plastikou, kterou je potřeba hapticky osahat, taktilně zkoumat a vnímat hru světla a stínu při obcházení sochy ze všech pohledových stran. Kontakt s originálem v sobě ukrývá intimní blízkost. Sledujeme hotovou matérii, v níž je přítomný zápas o co nejvěrnější přenos vnitřní myšlenky, emoce, pocitu, vize. Záměrně odkazuji k reflexi tradičních nebo řekněme historicky dlouho protežovaných výtvarných technik. Právě na ně, jejich autenticitu a také na konkrétní malířské osobnosti je totiž v současnosti veden bezprecedentní atak.

Na začátku září bylo v industriální budově bývalé slévárny v …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky