Květy nekromantského zla

Jméno Clark Ashton Smith se často vyslovuje jedním dechem s H. P. Lovecraftem a Robertem E. Howardem. Všichni tři patřili do okruhu autorů, kteří ve dvacátých a třicátých letech minulého století přispívali svými povídkami do amerického časopisu Weird Tales a pokládali základy moderní fantastiky. Lovecraft se stal jedním z klasiků hororu, Howardova série o Conanovi je považována za základní kámen subžánru sword & sorcery (meč a magie). Smith takto vyhraněnou reputaci nemá. Čtenáři si ho nespojují s žádným specifickým žánrem ani typem imaginace. První díl sborníku jeho povídek, který pod názvem Mimo prostor a čas letos vyšel v češtině, ale ukazuje, že patří k nepřehlédnutelným osobnostem dějin fantastického žánru.

Stovky přežraných mrtvol

Český výbor obsahuje i užitečný úvod, který zasazuje Smithovu tvorbu do širších souvislostí. Smith je v něm představen jako výstřední osobnost, která si nijak nezadá s podivínstvím Lovecraftovým a Howardovým. Všichni tři byli asociální intelektuálové žijící ve velmi nuzných podmínkách a produkovali ohromné množství textů za velmi nízké honoráře. Byli to tvůrci, kteří intenzivně reflektovali modernitu, ale stavěli se k ní skepticky, respektive paranoidně. Lovecraftovy i Howardovy texty jsou prodchnuté xenofobií a odporem k „primitivním rasám“, což je rys, který provokuje dnešní čtenáře. Je to ovšem jen jeden z mnoha momentů jejich celkově vystrašeného vnímání okolního světa. Oba autoři se zároveň uchylovali do tradicionalisticky rozvržených, nostalgií a dekadencí nasáklých mytických světů – Lovecraft ve svém „snovém cyklu“, Howard v univerzu Nemedijských kronik, jemuž vládne ryzí, civilizací nezkažený hrdina Conan.

Smith do této společnosti zapadá specifickým způsobem. Oproti dvěma zbylým autorům se daleko více věnoval poezii, což je znát i na jeho nenuceně sugestivním jazyku a práci s rytmem, díky čemuž jeho texty působí úhledněji než Lovecraftova přepjatá expresivita. Má také daleko blíže k romantické a dekadentní tradici – k Poeovi a zejména Baudelairovi, od kterých se odvíjí jeho monstrózní imaginace. Zatímco Lovecraftovy popisy si dávají záležet na vylíčení co možná nejnelidštější anatomie a Howard své obludy často charakterizuje v termínech vitality či ochablosti, Smithova imaginace je morbidnější. V jeho povídkách se až obsedantně vracejí dva motivy, které nejsou v žánru zcela typické: nekromanti, tedy čarodějové oživující mrtvoly, a ghúlové, čili bytosti pojídající mrtvá těla. Také jeho popisy fantastických krajin jsou plné líčení mrtvol a různých forem rozkladu – hrůzná poušť Yondo ze stejnojmenné povídky je domovem „práchnivých démonů bez domova“, visí v ní „zatuchlý odér hniloby“, lezou tu „stovky přežraných mrtvol“ a létá zde hmyz, který má „barvu týden staré mrtvoly“. Kromě různých projevů dekompozice se v povídkách vrací motiv smrti i v jiných podobách, včetně častých popisů fyzického mučení. V Ostrově mučitelů, jedné z nejdekadentnějších povídek souboru, po úvodní scéně vymření celého království na epidemii následují dlouhé popisy rafinovaného mučení hlavního hrdiny a text končí opět hromadným umíráním.

Kontinent dekadentů

Smith patřil do okruhu ­korespondenčních přátel soustředěných kolem ­Lovecrafta, k nimž se řadil i Howard a další pozdější hvězdy fantastické literatury, jako Robert Bloch nebo Henry Kuttner. Členové „Lovecraftova kroužku“ měli ve zvyku přebírat názvy a někdy i celé motivy z textů svých kolegů, takže utvářeli něco jako soustavu sdílených vesmírů. Některé Smithovy povídky se tak řadí k lovecraftovskému mýtu Cthulhu, mimoto je Smith autorem cyklu fantasy povídek ze světa jménem Hyperborea, který se volně prolíná jak s Lovecraftovým mýtem, tak s Howardovými povídkami. Sborník ukazuje různé polohy Smithova psaní, od hororově laděných povídek lovecraftovského stylu po romantické příběhy o zámku, kde straší upíři. Nejoriginálněji přitom působí právě povídky z hyperborejského cyklu. Fantasy podle Smitha není akční a hrdinská jako u Howarda, ale ani halucinační jako Lovecraftův snový cyklus. Hyperborea je světem temných bájí, vysněným kontinentem dekadentů, místem, kde se život neustále potkává se smrtí ve svobodné hře morbidních nápadů.