Nářek nad úbytkem čtenářů nestačí

S Grzegorzem Jankowiczem o aktivismu v literárním poli

Na krakovském Festiwalu Conrada, který proběhl v posledním říjnovém týdnu, jsme mluvili s jeho programovým ředitelem. Řeč byla nejen o aktivistickém postoji, fenoménu literárních festivalů a knižním trhu, ale i o tom, že literatuře chybí systematická institucionální podpora.

Jste filosof kultury, esejista, kritik, redaktor, překladatel, ředitel literárního festivalu, ale považujete se i za literárního aktivistu. Co pro vás takové označení znamená?

Mám to štěstí, že všechny jmenované aktivity jsou v mém případě spjaté s literaturou. Když to řeknu co nejobecněji: zabývám se literaturou na mnoho způsobů, v různých institucích a pomocí různých nástrojů. Všechny ty činnosti spojuje fundamentální předpoklad, že literatura představuje nejlepší z dostupných jazyků, jímž jsme schopni mluvit o sobě a o světě, který nás obklopuje, a to v jeho mnoha rozměrech – politickém, společenském, existenciálním, náboženském, ekono­mickém… Podle mě literární aktivismus znamená důsledné šíření tohoto předpokladu a současně starost o rozvoj samotné literatury. A to nejen ve smyslu souboru děl, ale také jako určitého společenského pole, které má své instituce a své pracovníky.

 

Je tedy literární aktivismus souhrnem zmíněných činností, anebo …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky