Neslýchaný tón

Budovatelský funk v románu Karla Veselého

Mystifikační groteska Karla Veselého Bomba*funk přichází se zásadně jiným postupem prozaického ztvárnění normalizace, než bylo dosud běžné. Literární hříčka sděluje cosi o stavu společnosti, a třebaže umělecky jde spíše o polotovar, stojí za pozornost.

Zapomnění, nostalgie, frustrace ze současnosti i politická restaurace démonů, kteří ještě nestihli nadobro zetlít v propadlišti dějin, stále rozkolísávají – a tak zároveň ustalují – hodnotu, kterou přičítáme éře socialismu a normalizace. Pozoruhodnou a nezbytnou součástí procesu, jímž se onen režim stává normální historií, jsou proměny způsobů, jak jej ztvárňujeme literárně.

Těžištěm dosud byla existenční, „autentická“, autobiograficky založená dramata vyloučených, disidentů a exulantů. K nim se v devadesátých letech přidaly nostalgie a humor (Ša­­bach, Viewegh) a satira (Nosková, Dědeček). Od Listopadu pozorujeme postupné cizelování morálního postoje k minulosti – naposledy jej kultivoval Michal Přibáň ve své bádavé a chápavé syntéze perspektiv lidí, které okolnosti postavily proti sobě (Všechno je jen dvakrát). Ale i u „struktur“ a pragmatiků můžeme nalézt stále robustnější vyjádření tehdejší vlastní životní perspektivy (Jaroslav …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky