Benzinové tužby - antikvární redukce

Jaroslav R. Vávra (bratr režiséra Otakara Vávry) nepatří mezi nejčtenější české romanopisce. V rozpomínání na velikány první republiky pro něj nebylo místo; patřil k okruhu autorů publikujících ve třicátých letech v levicovém Bloku Bedřicha Václavka. Chtěl napsat román o minulosti severní Afriky, ­podnikl několik studijních cest a nakonec se věnoval aktuální situa­ci kolonizovaného kontinentu. V roce 1935 mu vyšel román Ahmed má hlad, v němž popsal cestu emancipace: na jejím počátku je dětská práce, vrcholem pak zápasy v kotli protikoloniálního odboje. Dobová kritika jeho dílo dokázala ocenit, s jistým nadšením pro téma pojmenovávala v intencích Vávrova Ahmeda radikalitu evropského kulturního panství: „Kam neodvratně povede všecka imperialistická koloniální politika západních velmocí, zapřažená do služeb velkokapitálu a postupující útiskem a vysáváním slabých, protože méně rafinovaných domorodců,“ píše jindy apolitický Karel Sezima.

Než se ale Vávra do tohoto …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky