Ještě Benátky

Zatímco hřbitov se celý den usmívá z obzoru
svou táhlou sluncem rozzářenou zdí z cihel
v hospodě na protějším nábřeží trčí večer u stolu tristní
Ir s Irkou
jako by je oba vyřízli z téže zcepenělé krávy
Za oknem záchodku je zase z večeře jen skučení
vichřice v přilehlé uličce

Zbytek mizí ve tmě uvnitř těl masitých Italek
a domů jejichž sézam se za nimi na noc zavírá
Přišli jsme nazí a nazí odejdeme víme

Venku jen my a vítr Razí v nás pustou chodbu
a každým cípem pláště nebo odchlíplého plakátu
jejž roztřásá nedohledně slaví všechno jsoucí

 

Báseň vybral Petr Borkovec

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky