Quijotem na čtverečkovaném papíru

Hledání fantasy dobrodružství v devadesátkách

Fenomén Dračího doupěte neodmyslitelně patří k devadesátým letům a době transformace. Specifický herní únik do světa, v němž může být hrdinou každý, byl především vyjádřením touhy po dobrodružství, ale také spolkovým projevem v jinak individualizované době. A stál u zrodu jedné subkultury.

Kdyby Dračí doupě vzniklo o pár let dřív jako undergroundová zábava, nejspíš by se stalo součástí příběhu o pasivním odporu proti normalizačnímu režimu. Útěk před šedí reálného socialismu do barvitých dobrodružství s elfy a trpaslíky by byl lehce excentrickou součástí obecného úniku do soukromí, jejž s sebou normalizace nesla. Ve skutečnosti je tento fenomén českého hraní na hrdiny spjatý s dobou, která byla daleko komplikovanější než konec osmdesátých let. Dračí doupě náleží devadesátkové euforii, k níž patřilo nejen nadšení nad vším, co bylo součástí do té doby obtížně dostupné západní popkultury, ale i vůle k vlastní kreativitě, byť by její tón udávaly západní vzory. Je takřka nemyslitelné, že by „dračák“, jak se hře přezdívalo, vznikl v roce 2000. V té době by se nepochybně přeložil některý ze zavedených západních herních systémů. Na začátků devadesátých let ale ještě nebylo jasné, jestli náhodou nedokážeme spoustu věcí lépe sami. Nakonec i podoba hlavního „questu“ …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky