Babička je lišák!

Kniha získala Cenu Jiřího Ortena 2018

Milostná vyznání Ondřeje Macla

Básnický debut Ondřeje Macla těží z nejtradičnějších literárních obrazů a archetypů. To, co by se mohlo jevit v jiném kontextu jako klišé, se v Maclově sbírce stává originální variací. Důvěrná a intimní vyznání jsou díky tomu mimořádně iritující, ale také silná a uvěřitelná.

„Ne, nepřináším útěchu. Leda tak sbírku odlesků své bezútěšné lásky. Chtěl jsem psát souvisle, přehledně, literárně… text se mi nicméně rozsypal jako babiččino tělo, jako mé city k ní,“ píše Ondřej Macl v úvodních pasážích své prvotiny Miluju svou babičku víc než mladé dívky (2016). Jeho text může být lecčím. Otevřeným milostným dopisem, sbírkou esejistických fragmentů, rodinnou anamnézou a kronikou současně, stylistickým cvičením v určitých motivech (mě osobně třeba nadchly nohy) nebo i zvrácenou poezií lékařských zpráv.

 

Písmenková polévka

Maclova sbírka milostných odlesků je opravdu chvílemi souvislá, přehledná a přehledová (například když se vypočítávají historické mezníky babiččina života, jež jej možná rámují, ale stěží osmyslňují), plná literárních aluzí. Během okamžiku se ale hroutí do fragmentů – zaslechnutých, viděných, možná i nepříjemně autentických, do obrazů ztrácejících kontury, nedokončených či utichajících vět. Lehce nabubřelou …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky