Odysea

Básnická skladba Nikose Kazantzakise začíná tam, kde končí příběh nejslavnějšího eposu: návratem Odyssea na Ithaku. K Pénelopé přijede cizí muž, který děsí pachem smrti a války. Pokračování eposu chce oslavit mýtus odvahy, problematizovat vztah vládce a poddaného a oživit jazyk mizejícími nářečními slovy.

ZPĚV PRVNÍ

Když pak v širých svých dvoranách šarvance­-roztahy zarohnul,

na stěnu zavěsil Odysseus nasycený luk

a odkvapil do horké lázně, aby omyl své mohutné tělo.

Dvě služebné chystaly koupel; však jakmile spatřily pána,

vykřikly zděšením: neb plece klenuté i boky mohutné,

vše vřelo parami

a černá krev po kapkách stékala z dlaní, jež vraždily…

Měděné džbány jim vyklouzly, hřmotně se po dlažbě koulely.

Harcovník starý náš zlehounka usmál se do hustých valousů,

obočí povytáh a pohledem pokynul čánám, ať zmizí.

Dlouho pak těšil se z blaživé lázně, jež útrobí hýčká

(kdy žíly se promění v řeky, jimiž proud krve se valí,

ledví se osvěží, rozjasní hloubavá mysl).

V zápači štvanec tak vydechl konečně úlevou; oleje vonné pak

pozorně vetřel si do bujných kadeří, natřel i tělo rozryté

mořem

a únava krutých zim prchla a on celý zas rozkvetl mládím.

Na háčcích zlacených, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky