Proč vítězí emo?

O afektivním umění, politice a Ceně Jindřicha Chalupeckého

Romantizující tendence, které už nějakou dobu bují v současném postkonceptuálním uměleckém světě, byly opět legitimizovány – tentokrát udělením Ceny Jindřicha Chalupeckého Lukáši Hofmannovi. Co to znamená pro umění, které nechce rezignovat na kritickou reflexi a politické aspekty umělecké praxe?

Držitelem Ceny Jindřicha Chalupeckého se vcelku nepřekvapivě stal Lukáš Hofmann ­alias Saliva. Mezinárodní porota jej – vlastními slovy – ocenila „za osobitý a emotivní přístup, který v ničem neustupuje z emancipačních pozic. Lukáše jsme vybrali na základě jeho instalace a mimořádné divadelní performance obnažující úzkosti světa, který jeho generace zdědila, a na základě důslednosti jeho hledání, které se vzpírá normativitě lineární historie i předurčené budoucnosti. Ve svém díle vypovídá o křehkosti a intimitě neznámého a čerpá z celé plejády zdrojů, aniž by mezi nimi vytvářel hierarchie.“ Porotu přesvědčila umělcova prostorová instalace v pražském Veletržním paláci a časově i divácky náročná performance Sospiri. Teprve pětadvacetiletý Hofmann se tak stal druhým nejmladším laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého v historii.

Rozhodně ale nejde o jeho první úspěch …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky