Cestou přes výčep

Pestrost hospodského davu v literatuře

Hospoda jako zastavení na cestě k zasvěcení či vykoupení je důležitým prostorem dvou textů, které od sebe dělí pět set let: Chaucerových Canterburských povídek a Pessoova Eseje o zasvěcení. Hospoda tu funguje jako místo spočinutí, kde se lze schovat před vnějším světem, i jako „ostrůvek mírného klimatu, kde člověk dostane napít“.

Hospoda stává někde uprostřed mezi začátkem a koncem, to může být jedna z jejích definic. A jako taková bývá klíčovým prostorem na všech možných cestách, včetně těch nejvznešenějších a nejspirituálnějších. Podle Eseje o zasvěcení Fernanda Pessoy existuje v procesu iniciace „omyl Cesty, omyl Hostince a omyl Jeskyně. Omyly Cesty jsou takové omyly, kdy je cesta sama považována za cíl. Omyly Hostince jsou ty, kdy je polovina cesty považována za cestu celou. Omyly Jeskyně jsou pak ty, kdy je Jeskyně, jež se nachází na úpatí Hradu, považována za hrad sám“ (viz Za noci našeho bytí, Torst 1995). A dále tamtéž: „pokušením, které je třeba přemoci, abychom se vyhnuli omylům Hostince, je tělo“, zatímco omyly Cesty jsou způsobeny pokušením světa a omyly Jeskyně ďáblem samotným. Hospoda tak úzce souvisí s naší tělesností, s tím, čím jsme my sami – a čím musíme být jakožto lidské bytosti. Před světem lze zavřít oči, od ďábla se nějak odvrátit. Ale tělo, znak pozemského …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky