Komunikovat básnicky

S Adamem Borzičem o patosu, funkci poezie a Magnesii Liteře

Básníka a šéfredaktora literárního časopisu Tvar jsme se zeptali, co si myslí o kvalitě současného českého básnictví a jak hodnotí rozdíly ve fungování literárního provozu spojeného s poezií a prózou. Mluvili jsme i o tom, proč je poezie ekologická.

O české poezii se v posledních letech často prohlašuje, že je na tom lépe než česká próza. Je tomu tak?

Vnímám silně vzestupnou úroveň české poezie. Vychází řada zajímavých knih. Všechny tři tituly letos nominované na cenu Magnesia Litera v kategorii poezie [Petr Borkovec: Herbář k čemusi horšímu, Kamil Bouška: Inventura, Ivan Wernisch: Pernambuco – pozn. red.] jsou velmi kvalitní, i když pozdnímu dílu Ivana Wernische příliš neholduji. Výbornou sbírku Vykřičník jak stožár napsala Olga Stehlíková, která se pokusila experimentálně uchopit téma básnického jazyka v kontextu metafyzických otázek naší doby. Originální básnický hlas lze slyšet ve sbírce Wandy Heinrichové Jehla sestupuje. Líbí se mi také poslední knížka Petra Hrušky Nikde není řečeno. Rád bych zmínil i knihu Pavla Kolmačky Život lidí, zvířat, rostlin, včel, která je závažným básnickým příspěvkem k nejvýznamnějšímu tématu naší doby – k environmentální krizi. Je to uhrančivá a prorocká kniha. U mnoha současných …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky