Oslnivá krása zrcadel

Nová kniha Adama Borziče

Ve sbírce Západo­-východní zrcadla promlouvají slavní autoři 8. až 16. století. Snaha o „syntézu poezie a myšlení jako prostoru představivosti, inspirace a prožitku“ se ale děje v těch nejnečekanějších momentech, často ve verších stojících stranou robustní myšlenkové konstrukce. Rozhovor s Adamem Borzičem najdete na straně 20 a na straně 22 začíná ukázka z jeho nové tvorby.

Obdivuji Adama Borziče za to, kolik pastí si jako autor na sebe nalíčil ve své čtvrté básnické knize Západo­-východní zrcadla. Když marně počítám, kolikerou perspektivou kolika autorů ke mně kniha zprostředkovaně promlouvá, chci věřit, že v tom byl básníkův úmysl – prosadit svou vizi nade vším stůj co stůj – a že tak velkorysé gesto s sebou nese i kus bezelstnosti, s níž Borzič soubor inspirovaných, básnicky provedených výpovědí slavných mistrů 8. až 16. století vydává. Nepřímo, stránku po stránce spolu hovoří osobnosti renesančního novoplatonismu a umění s osobnostmi islámského súfismu. Kouzlo je okamžité a krajně nakažlivé. Pořádající básníkova ruka klade vedle sebe vyznání benátské kurtizány Veroniky Franco a vyprávění muže, jemuž uhranula nepoddajná víra jeho otrokyně, později muslimské světice Rabíe al­-Adawíje. A jinde, jen co Botticelli vysvětlí, jakými barvami vyjádřil smutek Venušin, strašný úděl bohů, přiznává se Rúmího učitel Šams, že on sám byl …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky