Bioart sleduje Duchampův odkaz

Se Stevem Tomasulou o genetickém umění

Co specifického odhaluje genetické umění o naší každodennosti? Se spisovatelem, esejistou a umělcem Stevem Tomasulou jsme mluvili o upravených fosforeskujících zvířatech, genetickém inženýrství a přeryvy mezi uměním a vědou, etikou a estetikou.

Jak jste se dostal k zájmu o genetické umění?

Psal jsem román o biotechnologiích s názvem VAS: An Opera in Flatland, a trávil jsem proto spoustu času v laboratořích, které prováděly experimentální chirurgické operace nebo testovaly genovou terapii, a nemohl jsem nenarazit na umělce, kteří se podobnými tématy zabývali. Místo slov používali jako médium tělesné materiály, tedy krev, maso, geny… Myslím, že to byl jeden z oněch okamžiků, kdy začnou lidé o shodném tématu uvažovat z velmi odlišných důvodů, a najednou tak vznikne nový žánr – podobně jako vynález rádia urychlil komunikaci a pomohl vytvořit vícečetné a souběžně působící perspektivy, které tak zaujaly modernistické umělce. Jen se zde jednalo o pozornost vůči tělu.

 

Alba, zeleně světélkující králík, byl prvním savcem geneticky upraveným pro účely uměleckého díla. Jaký je podle vás hlavní význam tohoto projektu?

Nejvíc mě na případu Alby zarazila kontroverze, kterou vyvolal. Techniky, které Eduardo …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky