V zemi bůžků

Povídka Víta Kremličky, v níž vystupují elfové, papaláši nebo postavy z romance hongkongského autora, nás unáší na nevyzpytatelných vlnách fantazie. Postavy se mění, ze zdánlivých detailů se stává hlavní linie a vše rámuje přízračná venkovská idyla. Na závěr připojujeme pár autorových nových básní, které pracují s ozvěnou.

Elf Jan Ušatý měl vážnou potíž. Zdály se mu mizerné sny, plytké a fádní, se kterými by se nesvěřil ani vrbě. Nesnáz měl i se svými názory: byly příliš lidské, a že si za nimi stál, nijak obzvlášť se neodlišovaly a ztrácely každým dnem svoji pestrobarevnou atraktivitu. Tmavly, pozbývaly šarmu i lesku, chutí se podobaly přežvýkanému dřevitému troudu a byl div, když se u nich na tržišti názorů ještě někdo zastavil, potěžkal je, obhlédl, počechral a prozkoušel, než je zase ledabyle odložil k ostatním do nepřehledné změti na pultu pod stánkem, kterému jste museli hodně fandit, aby se nezhroutil při prvním poryvu růžového jitřního vánku, jenž volá elfský lid z houští k lidskému kmeni, by se s ním družil a spřádal rozličné kratochvilky neurvalých vzorů.

Potíž měl i se svojí sbírkou účtenek; všechny součty byly bezchybné. Kontroloval účet z večerky odnaproti, autobusovou jízdenku i vlakovou ze Severozápadní dráhy, potvrzení o dobití kreditu, vyúčtování z Podmokelské umělecké kavárny …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky