Ta konkrétní neurčitost

Cizí země Josefa Straky

Novou prózu Josefa Straky charakterizuje především neurčitost. Kniha Cizí země je velmi osobní, nervní zpovědí básníka, který vzpomíná na klíčové období svého života: devadesátá léta minulého století. Minulost ovšem zůstává nezřetelná, rozmazaná rychlostí, s níž ubíhala.

„Vracím se zas posledním ‚denním‘ autobusem, hluboko v noci, někdy po půl jedné. Takže ještě není tak hluboko. Jen hluboko v sobě. Vracím se někam dál, k jiným rokům. Teď mám trochu čas, než dojdu úplně domů. Stále si nezvyknout na ten divný pocit, že si něco pamatuji, na to svírání v žaludku někdy mezi lety devadesát jedna a devadesát sedm. Divné předtuchy dalšího roku, co se ještě může stát, chci to popsat, ale už to nejde, jsem kdesi dál, ale už nevím kde.“

V uvedeném citátu Josef Straka ústy svého alter ega prozrazuje vše, co potřebujete před četbou jeho nové knihy Cizí země vědět. Koho tato nehledaná, nervní výpověď, jejíž matný smysl plyne z napětí mezi slovy „zas“, „hluboko“, „dál“, „teď“, „úplně“ a „nezvyknout“, zaujala, nechť odloží recenzi a čte knihu. Až ji dočtete, zůstane vám autor dlužný odpověď na otázku, co přesně se pokusil vyjádřit. Hádám, že tuhle odpověď dluží …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky