Highlighty festivalu Tanec Praha

Redefinice tance v intencích postmodernismu

Již po jednatřicáté předvedl taneční festival v Praze průřez aktuální výraznou zahraniční i místní tvorbou. A hned tři zahraniční představení se dala označit za (minimálně) místní „událost sezóny“. Proč zaujala hlavně práce izraelské choreografky Sharon Eyal?

Letošní ročník mezinárodního festivalu Tanec Praha představil v průběhu tří týdnů v hlavním programu čtrnáct zahraničních děl – vedle štědrého zahraničního i domácího programu pro regiony. Byla uvedena i čtyři díla domácího původu, která už prošla kritickým průvanem. Zaměřím se zde proto na novou zahraniční tvorbu; na to nejzajímavější, nej­originálnější z ní. Želízka v ohni měly v programu Belgie, Francie, Ghana, Chorvatsko, Indonésie, Itálie, Izrael, Jižní Korea, Madagaskar, Polsko, Rakousko a Švýcarsko.

 

Postmoderní laissez faire

Festival zahajovalo Let Me Change Your Name korejské choreografické hvězdy Eun­-Me Ahn. Tu v Praze už známe; vloni v rámci stejné události na sebe strhlo pozornost její představení Dancing Grandmothers a jeho představitelky – korejské babičky. Letošní kus má standardní profesionální obsazení, tančí členové souboru Eun­-Me Ahn …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky