Pamflet proti literárnímu provozu

S Mirceou Cărtărescem o psaní, posedlosti a hmyzích vesmírech

Dílo Mircei Cărtăresca, jednoho z nejvýznamnějších současných rumunských prozaiků, zatím není v českém překladu dostupné. Velký ohlas vzbudil španělský překlad jeho osmisetstránkového románu Solenoid. V rozhovoru mluví nejen o něm, ale i o zapisování snů, beznaději a možnosti vykoupení.

V jakém ohledu se dají vaše romány – a Solenoid především – číst jako pocta Bukurešti?

S rodným městem mám odjakživa vztah plný lásky i nenávisti. Probíhá mezi námi boj. Někdy vyhrává Bukurešť, jindy já. Ale vždycky jsem se chystal na odvetu – tím, že o ní budu psát ve svých knihách, kde si můžu dělat, co se mi zlíbí. V literárních dílech není město nikdy totožné se svou reálnou verzí. Ale v každé knize, kde jsem psal o Bukurešti, jsem postupoval stejně: jako autor, který se zmocňuje města, tak jako to udělal Dostojevskij s Petrohradem, Borges s Buenos Aires, Durrell s Alexandrií, Joyce s Dublinem. A taky jsem chtěl, aby pro všechny čtenáře na světě byla Bukurešť spjatá s mým jménem.

 

Čím se liší Bukurešť v Solenoidu od téhož města v jiných knihách?

Pro obyvatele města je snadné rozeznat různá místa a mnozí mi říkali: „Ano, tady jsem žil …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky