Fárat s Adolfem - básnická redukce

Leckterý umělec i „umělec“ vyhlašuje svým dílem nový začátek, nový svět a překonání světa starého. V tom jsou si všichni až k jednotvárnosti podobní, takže po prvních akordech „nového“ zpěvu přichází na sebeotrlejšího čtenáře dřímota. Všichni se chápou obtížného úkolu vyjádřit nový řád tak, aby mu bylo možné věřit alespoň na chvíli, na papíře. Komu se to povedlo? Musí přijít něco skutečně nehorázného, aby vstřícně naladěný čtenář dopřál autorovi sluchu. Něco neúnosného, co vytrhne vědomí člověka z nepřetržitého komatózního proudění slov. Například vzývání nacistické ideologie.

Otevřete­-li sbírku Jdeme s Říší básníka­-horníka Jindry Cinka, což se vám může stát jen opravdovou náhodou, zaváháte při bezděčném bleskovém rozboru svých okamžitých, stěží potlačitelných myšlenek mezi animální averzí a nepříčetným údivem, jejichž intenzita roste s každou stranou, dokud se nepozvracíte nebo si neukroutíte hlavu. Přeháním jenom trochu. Než Cink roku 1943 …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky