Trh versus tělo

Hnus a realita v latinskoamerické literatuře

Současná próza vznikající v karibských zemích je často kritickou analýzou důsledků konzumu a neoliberální podoby tržní ekonomiky. Aby znázornili neutěšenou situaci bývalých kolonií, jež se změnily v kolonie ekonomické, sahají autoři a autorky jako Horacio Castellanos Moya, Diamela Eltit či Rita Indiana po cynismu a gore estetice.

„Nechápu, jak můj negroidní bratr může chlemtat nechutné břečky, ze kterých člověk dostane tak akorát sračku. Můj omezený negroidní bratr však prohlašuje, že to je to nejlepší pivo. Jenom proto, že je to místní Pilsener. Doufám, že tuhle nepříjemnou záležitost budeme mít co nejrychleji za sebou a já se vrátím do Montrealu dřív, než mě zastřelí nějaký pošahaný exmilitant… Do téhle prohnilé země už nepáchnu.“ Román El Asco, Thomas Bernhard en San Salvador (Hnus, Thomas Bernhard a San Salvador, 1997) salvadorského spisovatele Horacia Castellana Moyi se skládá ze 112 stran podobně nahuštěných „slovních zvratků“ narcistního protagonisty Vegy – a zároveň jde o parodii vypravěčského stylu rakouského spisovatele Thomase Bernharda. Pod tímto páchnoucím proudem vystřízliví i ten, kdo se v podvečerních hodinách neprocházel čtvrtěmi zaplavenými odpadky a prašivými psy a neotáčel se mezi poslepovanými chatrčemi za každým zvukem v obavě, že se ho někdo chystá …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky