Básníci na cestách

Když je Odysseia živoucím slovem

Cestování zásadním způsobem souvisí s básnickou tvorbou. I básníci, kteří neopouštěli domov, v sobě živili představu imaginárních zemí. Alegorická putování klasických i moderních eposů, snění o neznámých krajinách, elegická ohlédnutí, oživování utopických zemí či hledání vlastních „vnitrozemí“ ukazují podstatné zdroje básnické inspirace.

Básníci a cestování patří k sobě. Třeba Vladimír Holan, proslulý tím, že léta nevykročil z domu, v sobě živil imaginární vzdálené země, ať už Toskánu nebo Lemurii. Antika zná básníky, kteří putovali mezi obcemi, jak dokládá homérský hymnus na Apollóna někdy ze 7. století před Kristem. Mimochodem, tuto migraci básníků dosvědčuje také Platón, když navrhuje, aby obec takového cestujícího básníka hezky rychle vypakovala za své hranice. Antický rapsód ovšem není moderní básník, nepředkládá své zážitky, staví se do role Homéra a jediný cestopis, který zná, je Odysseia.

 

Pozvání obláčků

Soustavnější doklady o skutečných ­cestách básníků musíme hledat o něco později, v Ří­­­mě. Tady už jsou básníci členy společnosti, kteří psaní a přednášení básní věnují svůj volný čas a také cestují. Někdy kolem roku 130 před Kristem napsal římský básník Lucilius, považovaný za zakladatele žánru satiry (termín neodpovídá přesně dnešnímu významu slova), nedochovanou báseň Cesta …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky