Loupežník

 

Ve svém posledním románu Loupežník se švýcarský spisovatel Robert Walser otevřeně vyjadřuje ke svému životu. Prózu napsanou roku 1925 tak můžeme číst jako zpověď podivuhodného autora, který za sebou zanechal rozsáhlé literární dílo, později vydané ve 26 svazcích.

Důstojníkům, kteří si ve veřejných lokálech počínají nerytířsky, nadutě a neuctivě, by se měla neprodleně odejmout hodnost. Jaká kolosální věta v poválečné době, jež se blýská vulgárním myšlením a doufá, že neomaleností získá to, co neústupností ztratila! Důstojníci, kteří nepovažují za nutné vědět, co se sluší, patří do maštale, tečka. Mimořádně smělé, co tu říkám, že? Papír to snese, jestli to pak ovšem snese i čtenář či dokonce průměrný čtenář, je jiná. Loupežníkovi se vždy zdálo, že ke slečně Selmě patří …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky