Od Bauhausu k Hornbachu

Připomínka stoletého jubilea založení saské uměleckoprůmyslové školy není jen příležitostí oživit a komerčně zhodnotit úspěšný modernistický design, který v Bauhausu vznikal, ale otevírá celou řadu otázek o vzájemných vztazích modernity, kultury a levicových ideálů i praxe. Všechny se týkají i naší vlastní minulosti a její sebereflexe. V dnešním českém prostředí působí téma Bauhausu téměř subverzivně: jestliže jsme těsné propojení meziválečného Československa s německým kulturním prostředím vyškrtli ze svého povědomí hned po roce 1945, levicovost modernity se stala citlivým tématem od roku 1990. Historička umění Markéta Svobodová, autorka zásadní, kvalitní a objevné knihy o československých vztazích s Bauhausem (2017), zmiňuje v nedávno publikovaném rozhovoru komunistické přesvědčení grafického designéra Zdeňka Rossmana tak štítivě, jako by šlo o úchylku, o které se nesluší mluvit.

Navzdory pouze čtrnáctileté existenci stačil Bauhaus projít dvěma fázemi, které charakterizují …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky