Německo­-německý kulturní střet

O znovusjednocení Německa. Ale kterého?

Proces znovusjednocování Německa je pro svou mocenskou nevyváženost v posledních letech kriticky nahlížen prizmatem postkoloniální teorie. Východní Německo, které se muselo asimilovat v prostředí svého dosavadního západního souseda, v tomto procesu přišlo o znatelnou část své kultury a jeho umělecká produkce je dodnes přehlížena.

V dubnu 1999 zasedl německý parlament ve zrekonstruované a znovuotevřené budově Reichstagu neboli Říšského sněmu v Berlíně, poprvé od požáru budovy v roce 1933. Parla­ment třetí říše se totiž scházel v berlínské Krollově opeře, parlament Spolkové republiky Německo měl před znovusjednocením své sídlo v tehdejším hlavním městě Bonnu a parlament Německé demokratické republiky sídlil v dnes již neexistujícím Paláci republiky v centru východního Berlína. Rekonstrukce budovy Říšského sněmu si vyžádala pochopitelně značnou pozornost. Podobě budovy, jež se například díky výraznému uplatnění skla vyznačuje překvapivou mírou transparence, byl přikládán velký symbolický význam, a proto byla k její obnově přizvána i celá řada výtvarných umělců. Čtyři z nich (vedle britského architekta Normana Fostera, který je autorem ikonické skleněné kupole, mezi ně patřili Američanka Jenny Holzer, Francouz Christian Boltanski a Rus Grisha Bruskin) byli zástupci někdejších okupačních mocností, další, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky