Strach, že život nedává smysl

S herečkou a scenáristkou Lucií Trmíkovou o podobách zla

Divadelní spolek Jedl otevřel sezónu premiérou Zlý sen. Inscenaci na motivy románů Georgese Bernanose zrežíroval Jan Nebeský, scénář napsala Lucie Trmíková, která na počátku října získala Cenu Thálie za roli Anny v další z realizací spolku – Soukromých rozhovorech. Zeptali jsme se jí, co vedlo k výběru předlohy, která se zabývá kořeny zla.

Proč se dnes hodí sáhnout po Zlém snu Georgese Bernanose jako po inscenačním námětu?

Už dlouho jsem chtěla vytvořit něco o ďáblovi a zlu. Původně jsem však myslela, že uděláme legrační upírskou inscenaci muzikálového typu. Dlouho jsem tu tematiku studovala, ale pak mě to přestalo bavit. V pohádkové stylizaci to působilo, jako bych skutečnému zlu nedávala váhu. Došlo mi, že chci zjistit, co zlo opravdu je. Prostudovala jsem i spoustu další literatury, která se tímto tématem zabývala, a nakonec padla volba na Bernanose, protože je to autor, kterého Jan Nebeský už jednou zpracovával. Bylo to přibližně před dvaceti lety a šlo o Deník venkovského faráře, inscenovaný v Divadle Na zábradlí. Bernanos patří mezi autory, které máme oba rádi. Dále to je třeba François Mauriac, z českých Jan Čep, Bohuslav Reynek a podobní duchovně orientovaní tvůrci. Jakmile jsem si Zlý sen přečetla, věděla jsem, že jsem tam našla temnotu, o níž chci mluvit. Ale chyběla tam postava ďábla, tu jsem si vypůjčila …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky