Znovushledání komiksu a křížovek - literární zápisník

Jeden z povedených triků, které opravdu dobré romány zvládají na výbornou, spočívá ve schopnosti vyvolat u čtenářů hluboký a intenzivní zájem o něco zdánlivě banálního a fádního, o něco, co jimi bylo až do okamžiku překvapivého románového usouvztažnění takřka bezvýhradně přehlíženo. Třísetstránkový komiksový opus italského komiksového scenáristy a výtvarníka Paola Bacilieriho Fun (2014, anglicky 2017) je toho výborným příkladem: zábavným a komplexním, trochu brakově pulpovým a pořádně postmoderně rozkošatělým příběhem zde totiž jako kmen prorůstá něco na první pohled tak strhujícího, jako jsou… dějiny křížovek. A osmisměrek.

Roztomile pošetilé intelektuální cvičení nabízí již Bacilierim v úvodu podněcované pátrání po historických paralelách mezi komiksem a křížovkami. Moderní komiks se zrodil, jak prohlašuje minimálně část jeho vlivných historiků, v prostoru masového newyorského novinového tisku konce 19. století (obvykle bývá uváděn rok 1895 a příchod „Žluťáska“ – „Yellow Kida“); křížovka se objevila na totožném místě o osmnáct let později. Jednadvacátého prosince roku 1913 se v nedělním vydání deníku New York World objevila první „FUN’s word­-cross puzzle“ z hlavy britského imigranta Arthura Wynneho a dějiny jedné z největších globálních „volnočasových infekcí“ dvacátého století mohly začít. A spolu s nimi i Bacilieriho příběh o překvapivé provázanosti obou typů zábavního obsahu vzešlých z víkendových příloh.

Italský autor strávil nad přípravami svého křížovkářského komiksu více než pět let a čas, který na pohled lehce bizarnímu projektu věnoval, se zúročil tím nejlepším možným způsobem. Komplikované rešerše se odrazily v až obsedantně přesně vyměřené osnově celé knihy: tak jako se v křížovce musí každé jednotlivé písmeno ústrojně zapojit do konstrukce slovních jednotek vertikálně i horizontálně, tak i zde každý zdánlivě odtažitý, třeba i akcidentálně zmíněný fakt zapadá do vícerozměrného schématu celého díla. Geometrické konstrukce křížovek se zde jako technické plány propisují do jednotlivých stránkových kompozic, četná čtvercová panelová pole tu ale stejnou měrou odkazují jak ke křížovkovým políčkům, tak k „rýsované“ architektuře manhattanských mrakodrapů, „debutujících“ rovněž na počátku minulého století. Převažující ostře černobílé zpracování rozrušují občas zařazované segmenty vy­­užívající doplňkovou barvu (modrou, červenou či zelenou) a ojediněle – vyžádá­-li si to komplikovaný nelineární rozvrh díla – dojde i na celobarevné pasáže. Všechny tyto formální a kompoziční změny přitom přicházejí jakoby nahodile, bez jakéhokoli explicitního vysvětlení, a teprve jejich „rozluštěním“ získá čtenář funkční klíč, jak vlastně Fun číst. Bacilieriho komiksový román o křížovkách je totiž již na této své základní, vizuální úrovni také pozoruhodným prolnutím obou forem, totiž komiksem­-křížovkou.

Duální princip nápodoby popisovaného je tu ostatně též určujícím aspektem výstavby samotného vyprávění: dvojice ústředních postav – romanopisec Pippo Quester píšící dějiny křížovek a disneyovský komiksový scenárista s půvabným jménem Zeno Porno – která upomíná na Holmese a Watsona, společně pátrá po nápovědách a tajenkách paralelních a provázaných dějin obou médií; do uměřeného „dobrodružství­-bádání“ se ale záhy vlamuje „dobrodružství­-akce“, ztělesněné studentkou Mafaldou s agendou a nabitou ruční zbraní. Tajemství románu, dost možná ukryté v řádku deset, propojuje dějiny dvacátého století se současností, New York s Paříží a Operaci Overlord se stripy o Dicku Traceym. A vše to nakonec dává smysl, protože tak to bylo zamýšleno a zkonstruováno. Jako dobrá křížovka, jako skvělý komiks.

Autor je teoretik komiksu a literární kritik.