Bez frází a bez ozdob

Básnířce a grafičce Naděždě Plíškové letos vyšly pod názvem Plíšková v krabici sebrané spisy a zároveň bylo její výtvarné dílo představeno na výstavě Já, Naděžda Plíšková v Museu Kampa. Srovnání obou jejích tvůrčích poloh přibližuje východiska jejího díla i způsob, jakým reflektovala roli matky a ženy v převážně mužském světě umění.

Básnířce a grafičce Naděždě Plíškové (1934-1999) se dlouho nedostávalo adekvátní reflexe. Letos ovšem svůj dluh vůči ní splatil jak literární, tak výtvarný svět. V ­nakladatelství Torst vyšly péčí Michaela Špirita a Jana Šulce sebrané spisy nesoucí název Plíšková v krabici, které obsahují tři svazky básní a próz, korespondenci s Jindřichem Chalupeckým, ale i úryvky z deníků a také Špiritův komentář osvětlující genezi (ne)publikování a (ne)reflektování jejího díla. A v Museu Kampa na přelomu jara a léta proběhla výstava Já, Naděžda Plíšková. Připravila ji kurátorka Marianna Placáková, která sestavila i stejnojmenný dvojjazyčný katalog, v němž lze nalézt odkazy na další texty reflektující tvorbu grafičky Plíškové.

 

Domácí práce

Oproti obsáhlým a důkladně okomentovaným spisům byla výstava spíš jen pozvánkou do světa umělkyně, kterou širší veřejnost příliš nezná. Těm, kteří nemají dostatek trpělivosti na to probírat se variantami různočtení v Plíškové v krabici, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky